Nejlépe se státními znaky, aby ho nepřehlédli..., napsal jsem v jedné diskuzi, ale, co si budeme povídat - ta cesta předsedy Senátu na Tchaj- wan, zase tak úplně srandovní není...
Je to v tom Vystrčilově hysterickém podání malér a to dokonce i pro některé z těch , kteří mají osobně lepší vztah k Tchaj – wanu, nežli ke komunistické Čině.
Ano, Miloš Vystrčil se nadšeně zmocnil „odkazu“ srandisty Kubery, ale jak známo, když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
Jaroslav Kubera byl přeci jen člověk s jistým nadhledem, smyslem pro humor a trochu i provokatér. Od něj se ten nápad s návštěvou Tchaj- wanu dal, při troše dobré vůle, vnímat také jako vtipnou reakci na na slibované a neuskutečněné investice čínské vlády v ČR.
Ovšem ta nepřehlédnutelná Vystrčilova politická urputnost, je už o něčem úplně jiném!
I kdybych snad (nerad) vyloučil, že v té diplomatické blamáži vůbec nehrajou roli osobní ambice – zviditelňování se předsedy Senátu, úplně jisté je jen jedno - České republice takové politické provokování prospět rozhodně nemohou!
Přesně to samé se týká i našich vztahů s Ruskem.
Nikdy jsem nepřestal být přesvědčeným antikomunistou. O přetransformované Číně ani Rusku nemám pražádné iluze. Jenže svět se pořád mění je složitější, nebezpečnější, musíme čelit novým a novým problémům. Už si nelze vystačit jen se starými pocity, animozitami!
A hlavně, především politici by měli vidět dál, nežli jen k nejbližšímu rohu!
