Až takto nehezky oslovuje v PL publicista Jiří Košťák dceru slavného otce - neodolatelnou interpretku písničky Včera neděle byla…, Pavlínu Filipovskou...
Nejsem pokrytec, přiznávám povahový kaz - občas mě takové poťouchlosti upřímně baví.
Tedy samo o sobě by to až tak veselé nebylo, ale pokud pětasedmdesátiletá babička Filipovská veřejně označuje zase jiné babičky a dědečky – s jejichž politickými názory vášnivě nesouhlasí, za geronty – jak se u nás říká: Na hrubý pytel, hrubá záplata!
Taky jsem starej, paměť mi už občas vynechává. Nemohu bezpečně vyloučit, že tomu tak není i v této záležitosti.
Na rozdíl od autora si už ani moc nevzpomínám, že Pavlína údajně podepsala Antichartu, že snad v dobách své největší slávy ochotně zpívávala - moderovala brigádám socialistické práce a na mírových slavnostech československo - sovětského přátelství…
Na druhé straně si ani nevzpomínám, že by v těch časech reálného socialismu, kdy se za to ještě těžce platilo, někdy Pavlína Filipovská pozvedla svůj známý hlasek proti režimu. Možná se, jako ta Šípková Růženka, probudila až na stará kolena...
Ale, jak říkám – my geronti na to nevzpomínání si, už máme tak trochu právo.
Jen bychom si snad, paní Pavlínko, tak přiblble , neměli ten náš věk vzájemně vyčítat. Tak říkajíc - kálet si do vlastního hnízda....
