Pomatená stařena ...

Až takto nehezky oslovuje v PL  publicista Jiří Košťák  dceru slavného otce -  neodolatelnou interpretku písničky Včera neděle byla…, Pavlínu Filipovskou...

Nejsem pokrytec, přiznávám povahový kaz   -  občas mě takové poťouchlosti upřímně   baví.

Tedy samo o sobě by to až tak veselé nebylo, ale pokud  pětasedmdesátiletá  babička Filipovská  veřejně označuje  zase jiné babičky a dědečky – s jejichž politickými  názory vášnivě  nesouhlasí, za geronty – jak se u nás říká: Na hrubý pytel, hrubá záplata!

Taky jsem  starej,  paměť mi už občas  vynechává. Nemohu bezpečně  vyloučit, že  tomu tak není i v této záležitosti.

Na rozdíl od autora si už  ani moc  nevzpomínám,  že  Pavlína údajně podepsala Antichartu, že snad  v dobách své největší slávy  ochotně zpívávala  -  moderovala   brigádám socialistické práce a na  mírových slavnostech československo  - sovětského přátelství…

Na druhé straně si  ani nevzpomínám, že by v těch časech reálného socialismu, kdy se za to ještě  těžce platilo, někdy Pavlína Filipovská pozvedla svůj známý hlasek  proti režimu. Možná se, jako ta Šípková Růženka, probudila až na stará kolena...

Ale, jak říkám – my geronti na to nevzpomínání si,  už máme tak trochu právo.

Jen bychom si snad, paní Pavlínko, tak přiblble , neměli  ten náš  věk vzájemně  vyčítat. Tak říkajíc  -  kálet si do vlastního hnízda....