Tenhle chvalozpěv zveřejněný na včerejším blogu iDnes začíná impozantně:“ Děkuji, že jste právě takový, jaký jste. Že budíte odpor ve své vlatní církvi, tomu se nedivím. Ale u nekřesťanů? To je úspěch."
Moc zajímavé téma zvláště pak v čase, kdy byl Tomáš Halík zase ozdoben významnou zahraniční cenou, tentokrát v Německu, zatímco doma si v souvislosti s netolerantními, nenávistnými výroky na konto zesnulého Karla Gotta, znovu vysloužil, či spíše potvrdil pověst satanáše v kněžském rouše.
To jsou ale paradoxy, pane Vaněk!
I tak jsem tenhle blog s nesporně atraktivním tématem ani nedočetl. Vzpříčil jsem hned u té větičky v perexu, obdivující, že Halík budí odpor nejenom ve vlastní církvi, ale i u nekřesťanů, což zaujatý autor prodává jako úspěch. Vyložená pitomost!
Petře Šimíku, ty sympatie k panu Halíkovi jsou vaší ryze osobní věcí, ale přesto , neměl byste možná ignorovat doporučení původně věnované fotbalovým fanouškům: Fandi, ale zůstaň člověkem?!
Ten vámi tolik obdivovaný, oslavovaný Tomáš Halík, by totiž nebudil takový intenzivní odpor u většiny nekřesťanů, - společnosti, pokud by se nepouštěl do nekřesťanských témat, pokud by tak sebestředně, často až hystericky, zlostně nepolitikařil, nedráždil veřejnost!
Je od vás dost odvážné považovat zrovna tohle za úspěch! : - )
