Ten povolební odchod Jiřího Paroubka z vedení ČSSD a tím i z velké politiky mě tehdy velice potěšil, tohoto" přítele" jsem opravdově nesnášel…
Byl to překvapující – nevynucený odchod. Popravdě jsem od něj takové velkorysé gesto - tak poctivou reflexi na relativní volební neúspěch, nečekal. Kdyby dnes ČSSD získala tolik procent hlasů, co tenkrát za Paroubka, skákali by stávající šéfové radostí až do stropu!
Po čase se potvrdilo, že Jiří Paroubek neměl zase až tak sexy mozek, jak všude vykládala jeho nová manželka. Není žádné tajemství, že bývalý premiér a předseda ČSSD ten sešup z politického výsluní evidentně moc dobře nezvládl.
Po letech se Paroubek znovu dostává do novinových titulků. Způsobil to jeho pokus o návrat do rodné strany, které se, slušně řečeno, momentálně nevede. Nejspíše by to neskončilo takovým rozruchem, pokud by současné vedení sociálních demokratů nereagovalo tak hystericky negativně.
A tak se Jiří Paroubek znovu ocitá ve světle reflektorů.
Sledoval jsem jeho rozhovor s redaktorem Českého rozhlasu Rozsypalem, kde expředseda celých pět minut ochotně, vyčerpávajícím způsobem vysvětloval svůj pohled na tu paniku kolem jeho přihlášky o členství v ČSSD.
Když to tomu veřejnoprávnímu beranovi pořád ještě nestačilo, tvrdohlavě trval na pokračování v mlácení té prázdné slámy, Paroubek to logicky zabalil, nehodlal dál zbytečně mařit čas s umanutým novinářem.
Jiřího Paroubka jsem vždy spíše nesnášel, ale komu čest, tomu čest!
Za ten jeho tehdejší odchod z čela ČSSD, stejně jako za ten včerejší odchod ze studia Českého rozhlasu mu jen tleskám - to by každý nedokázal!
Možná je dobře, že ho v ČSSD nechtějí!
