O chytré horákyni a novém předsedovi ODS

Shodou okolností jsem si včera poslechl  projev  Petra Fialy ve Sněmovně. Jako donedávna  věrný volič, musím  kajícně doznat, že to bylo úplně první vystoupení nového předsedy ODS, které jsem   absolvoval…

Po formální stránce  dobré  –  Fiala rovněž   vkusně gestikuluje. Obsahově  to už  bylo mnohem horší, ale nebudu tady znovu ventilovat  obrovské  rozčarování ze současné politiky tak zvaně pravicových stran.  Jen dvě drobné  poznámky na okraj.

Petr  Fiala mě v souvislosti  s Ukrajinou  tuze překvapil jednou historickou reminiscencí. Měli bychom teď  prý, takřka  za  každou cenu, držet basu s USA, s EU -  v této kritické situaci se pevně přilnout k Západu.

Je prý pošetilé snažit se do ukrajinského  konfliktu vnášet české  pohledy, naivně  se  pokoušet být jakousi spojnicí  -  mostem. Údajně, na tohle  „lavírování “ jsme v minulosti  vždy těžce  doplatili. Tedy takové  -  Maul halten und weiter diennen!

Tyhle  mizerné   historické  zkušenosti  jistě  nelze popřít, ale, bohužel, stejnou pravdou je fakt, že  to s námi ani  nekončivávalo  dobře v časech,  kdy jsme se vášnivě  přilnuli k nějakému tomu dubisku. Stačí si jen  připomenout naše  přilnutí  k Sovětskému svazu, věrné členství ve Varšavské smlouvě…

Ne, tohle  přilnutí rozhodně  není univerzálně dobrý recept!

Nový předseda ODS se  také  moc zlobil, že někteří čeští politici se chovají jako pověstná  Chytrá horákyně. Označil to za  odpudivé, nedůstojné, kontroproduktivní…

V této souvislosti  bych chtěl  panu Fialovi jen  lehce připomenout  -  nadhodit, že  všude se  píše a mluví výhradně jen   o Chytré horákyni a nikoliv o Hloupé horákyni!

Tuhle instituci bych, na místě předsedy ODS, raději   tak striktně nepodceňoval…