Shodou okolností jsem si včera poslechl projev Petra Fialy ve Sněmovně. Jako donedávna věrný volič, musím kajícně doznat, že to bylo úplně první vystoupení nového předsedy ODS, které jsem absolvoval…
Po formální stránce dobré – Fiala rovněž vkusně gestikuluje. Obsahově to už bylo mnohem horší, ale nebudu tady znovu ventilovat obrovské rozčarování ze současné politiky tak zvaně pravicových stran. Jen dvě drobné poznámky na okraj.
Petr Fiala mě v souvislosti s Ukrajinou tuze překvapil jednou historickou reminiscencí. Měli bychom teď prý, takřka za každou cenu, držet basu s USA, s EU - v této kritické situaci se pevně přilnout k Západu.
Je prý pošetilé snažit se do ukrajinského konfliktu vnášet české pohledy, naivně se pokoušet být jakousi spojnicí - mostem. Údajně, na tohle „lavírování “ jsme v minulosti vždy těžce doplatili. Tedy takové - Maul halten und weiter diennen!
Tyhle mizerné historické zkušenosti jistě nelze popřít, ale, bohužel, stejnou pravdou je fakt, že to s námi ani nekončivávalo dobře v časech, kdy jsme se vášnivě přilnuli k nějakému tomu dubisku. Stačí si jen připomenout naše přilnutí k Sovětskému svazu, věrné členství ve Varšavské smlouvě…
Ne, tohle přilnutí rozhodně není univerzálně dobrý recept!
Nový předseda ODS se také moc zlobil, že někteří čeští politici se chovají jako pověstná Chytrá horákyně. Označil to za odpudivé, nedůstojné, kontroproduktivní…
V této souvislosti bych chtěl panu Fialovi jen lehce připomenout - nadhodit, že všude se píše a mluví výhradně jen o Chytré horákyni a nikoliv o Hloupé horákyni!
Tuhle instituci bych, na místě předsedy ODS, raději tak striktně nepodceňoval…
