Neoptimisticky, také o budoucím ministrovi zdravotnictví

Po  tom včerejším blogu, kde jsem se pokoušel vysvětlovat, proč duševně zdravý člověk nemůže na  nejbližší, povolební dění v ČR hledět s optimismem, se na mne obořilo hned několik známých…

Prý jsem, úplně na rovinu, opomněl zmínit, že nastávající premiér je bačkora, že nová vláda, navzdory krizi, hodlá nekompromisně – tupě, dál navyšovat vojenský rozpočet, populisticky rušit EET, atd., atd….

To  všechno  je pravda, ale, stejně mě úplně nejvíc mrzí, že jsem v tom mém včerejším výčtu - vynechal profesora Válka, patrně příštího ministra zdravotnictví.

Když jsem v nedávné minulosti, toho tehdy jen obyčejného opozičního topkaře, v televizích, přibližně tak každý druhý den vídával dštít oheň a síru na vládu, ťukal jsem si přitom na čelo s tím, že bych tedy moc rád toho kašpárka viděl, s čím  by v těch těžkých covidových časech asi vyrukoval on.

No a teď už je to konečně na stole.

Nejspíše budoucí ministr zdravotnictví sice pořád ještě kafrá, stěžuje si, že mu chybí relevantní informace, ale přitom se současně odmítá účastnit jednání stávajících vládních expertů, kam je nyní už pravidelně zván, aby věděl, která bije…

"Hrdě" odmítá. : - )

Jen jedenkrát byl konkrétnější a naznačil své vize budoucího českého zdravotnictví, kdy si pacienti, naprosto samozřejmě, budou muset zvykat na dlouhé hodiny v čekárnách, jak je to přeci – i někde jinde ve světě zvykem, že?

Dalších pravd snad už ani netřeba!

Pranic mě netěší, že jsem se v  panu profesorovi, zcela  evidentně nemýlil, zvláště pak, když jsem si, už s předstihem, při těch jeho dřívějších,  pravidelných, hysterických výlevech, ťukal na čelo.