Mizerná pohádka o Fischerovi

Opravdu mě netěší, že Václav Fischer položil další cestovku. Mnohem raději jsem kdysi  poslouchal tu dojemnou  pohádku o  českém elegánovi, který  všem lidem v branži vytřel zrak...

Je to docela smutné  vybavovat si ty jeho,  jen pár dní staré lži   o stabilitě firmy, nebo teď zase poslouchat  ty zjevně  dětinské výmluvy na zlé banky, lidskou závistivost, tajemného šiřitele poškozujících e-mailů, atd...Kdo ví, kde má   Václav Fischer své dno, čeho se od něj ještě dočkáme...

Ještě si dobře vzpomínám, jak suverénně  zvítězil Fischer v senátních volbách.  Hned v prvním kole a to v Praze, jindy  spolehlivé baště ODS. Jaké obrovské naděje s ním byli tehdy spojovány, dokonce se hovořilo i o prezidentské kandidatuře!

Čím to asi  je, že lidé typu Václava Fischera dokáží veřejnost tak uchvátit a nakonec končí, tak jak končí?

Je za tím ta často zmiňovaná  zoufalá úroveň českých novinářů, kteří z hlouposti, či na objednávku,  bez zábran,  nekriticky propagují takové pohádkové  marketingové  produkty?  Nebo tihle lidé na počátku toho velkého třesku opravdu za něco stáli a teprve až  potom jim všechna ta sláva stoupla do hlavy, zatemnila mozky?

Pohádky mají svá pravidla, ke kterým, až na zanedbatelné výjimky, patří  dobrý konec. Pokud  na konci takových  pohádkových příběhů je zklamaný, případně podvedený občan, je evidentně něco špatně, ale...

Za všechno ovšem nemohou jen novináři, nebo ta  zmiňovaná pýcha předcházející pád. Dospělí lidé, zvláště pak voliči, by se už pomalu měli naučit rozeznávat pohádky od skutečného života a ty pouťové atrakce nebrat zase tak smrtelně vážně...