Máte co skrývat, stydíte se za sebe?!

Maskují se  převážně  zloději, násilníci -  všichni ti kteří jsou si vědomí, že činí něco zlého, neslušného a proto  nechtějí být poznáni…

Pravidelně si říkám,  když   v televizních  záběrech z všelijakých demonstrací, koukám na tu mládež  v kapucích s šátky přes obličej. 

Klaus  měl svého času pifku na baťůžkáře. Mně zase  vadí tihle bojovní  -  maskovaní mladíčci  a to   zcela bez ohledu, zda jde o tak zvané nácky, nebo levicové anarchisty…

V  dnešních časech, kdy je legální takřka vše, to považuju za zvrácenost.

Asi není úplně nejlepší každého soudit podle sebe, jenže,  alespoň to nepostrádá jakousi logiku.

Moc rád si připomínám jeden silný zážitek z definitivního  konce  tak zvaného Pražského  jara. Bylo to  21. srpna 1969 na  Václaváku. Sešly  se tu v poledne davy  -  lidé  kteří si  už  vesměs nedělali žádné iluze, že změní běh dějin, ale přesto  přišli navzdory  zmobilizované  Policii, desítkám připravených tanků na smíchovské  straně Vltavy, ukázat svou vůli, bylo to takové poslední vzepjetí…

Po těch letech, nemá valný  smysl stěžovat si  na policejní násilí, na to, že Dubček,  jehož jméno jsme tenkrát tolikrát skandovali,  vzápětí  podepsal  zákon, který demonstranty  kriminalizoval…

Nesrovnatelně důležitější a vznešenější byl jeden  takový  detail z téhle mely.

Bylo to  chování  -  reakce demonstrantů, kolem kterých projížděly obrněné transportéry, na  nichž  estébáci  s kamerami  filmovali  přítomné, jako důkazy pro budoucí represe…

Takřka nikdo z nás se  tehdy neotáčel  -  neskrýval tvář. Hrdě, bez ohledu na následky,  jsme  čuměli do těch policejních  kamer, protože jsme se neměli za co stydět!