Maskují se převážně zloději, násilníci - všichni ti kteří jsou si vědomí, že činí něco zlého, neslušného a proto nechtějí být poznáni…
Pravidelně si říkám, když v televizních záběrech z všelijakých demonstrací, koukám na tu mládež v kapucích s šátky přes obličej.
Klaus měl svého času pifku na baťůžkáře. Mně zase vadí tihle bojovní - maskovaní mladíčci a to zcela bez ohledu, zda jde o tak zvané nácky, nebo levicové anarchisty…
V dnešních časech, kdy je legální takřka vše, to považuju za zvrácenost.
Asi není úplně nejlepší každého soudit podle sebe, jenže, alespoň to nepostrádá jakousi logiku.
Moc rád si připomínám jeden silný zážitek z definitivního konce tak zvaného Pražského jara. Bylo to 21. srpna 1969 na Václaváku. Sešly se tu v poledne davy - lidé kteří si už vesměs nedělali žádné iluze, že změní běh dějin, ale přesto přišli navzdory zmobilizované Policii, desítkám připravených tanků na smíchovské straně Vltavy, ukázat svou vůli, bylo to takové poslední vzepjetí…
Po těch letech, nemá valný smysl stěžovat si na policejní násilí, na to, že Dubček, jehož jméno jsme tenkrát tolikrát skandovali, vzápětí podepsal zákon, který demonstranty kriminalizoval…
Nesrovnatelně důležitější a vznešenější byl jeden takový detail z téhle mely.
Bylo to chování - reakce demonstrantů, kolem kterých projížděly obrněné transportéry, na nichž estébáci s kamerami filmovali přítomné, jako důkazy pro budoucí represe…
Takřka nikdo z nás se tehdy neotáčel - neskrýval tvář. Hrdě, bez ohledu na následky, jsme čuměli do těch policejních kamer, protože jsme se neměli za co stydět!
