Kysela aneb Není bojkot, jako bojkot

Můj nejoblíbenější ústavní právník Kysela, se jen několik dní po napínavém schvalování pandemického zákona v médiích rozpovídal, že to bojkotování bylo nedůstojné, že už je třeba udělat ve Sněmovně konečně pořádek…

Nejlépe prý prostřednictvím nových zákonů, které by napříště držely rebely zkrátka.

O stávajících zákonech – pravidlech, podle kterých se řídí jednání Sněmovny toho moc nevím, ale rozumím, že ty obstrukce současné vládní garnituře vadí.

Na druhé straně, je ale také pravda, že ještě nedávno, když ta samá sestava pobývala v opozici, tak rovněž nadšeně obstruovala - zdržovala využívala všemožné díry v jednacím řádu.

Jen pro ilustraci - tehdejší opozici se takřka půl roku  dařilo veleúspěšně blokovat volby do Rady ČT, takže, více nežli třetina míst v Radě zůstává dodnes neobsazená.

To ovšem, politicky správně vyhraněnému ústavnímu právníku Kyselovi, tehdy  nevadilo -  probral se až když to začalo  překážet  jeho politickým kamarádům, sponzorům.

A když už jsem tedy u těch kamarádů – kdysi  známý přivedl k našemu stolu svého přítele, který nás docela štval. Když si na chvilku odskočil, kdosi poznamenal, že mu přijde takovej  kyselej... Kysela!