Tenhle, především Smoljakův film jsem chválil hned po premiéře. Byl jsem nadšenej…, ostatně, jako tehdy ze všeho od Svěráka a Smoljaka…
Uběhly desítky let. Od té doby jsem zhlédl další stovky filmů. Když jsem teď, po tolika letech, v televizi znovu koukal na ten prastarý film, až teprve nyní jsem si pořádně uvědomil, jak mimořádné dílo tehdy pan Smoljak natočil. Bavil jsem se snad ještě více, nežli při premiéře.
Změnil se režim, kulisy, ale ten film pořád žije, nezestárnul, jakoby byl natočený včera. Pořád je stejně zábavný, pořád je o čem přemýšlet.
Přímo geniální pan Hrušinský a skvělé výkony ostatních herců i neherců – dané i pečlivým výběrem typů, žádná falešná notička. Tak tohle je pro mne opravdové umění!
Spolu s Leninem zastávám názor, že film je, uměním pro masy a proto zrovna nefandím nejrůznějším filmovým experimentům, v kterých exhibují režiséři, honí si svá ega - ostentativně kašlou na diváky, kterým je nutno dodatečně vysvětlovat smysl těch údajně moderních filmů.
Říkám si, proč tací vyhranění umělci, kteří kašlou na diváky, směřují především k vlastní, připusťme, že v lepším případě, k jakési umělecké seberealizaci, raději nepíší básně, knihy, nevymýšlejí matematické vzorečky, ale pouští se zrovna do filmových dobrodružství za promarněné desítky milionů…
„ Tak tahle půdička se vám opravdu povedla. Světlá, čistá - tady se to bude pěkně věšet…“
