Přiznávám, že jsem dodnes ještě nestačil tak úplně vstřebat, kolik Čechů neodolalo puzení - negativně se vyjádřit na konto právě zemřelého Karla Gotta, nebo alespoň s despektem ironizovat jeho smutnící příznivce…
Nesporně v tom velkou roli hraje také politika, politikaření. Nelze dost dobře ani pominout všechny ty, kteří třeba v souvislosti s, už podruhé, demokraticky zvoleným prezidentem zcela ztrácejí zábrany – veřejně se vysmívají jeho zdravotním handicapům, v nejednom případě mu otevřeně přejí i brzkou smrt.
Úžasným paradoxem je fakt, že se povětšinou jedná o lidi z politického spektra pravdoláskařů - samozvaných humanistů, kteří toho jindy tolik namluví o lásce, pravdě, toleranci…
V tomto případě šokuje, že tentokrát se ale tihle stále otrlejší politikáři vrhli dokonce i na právě zemřelého, většinou společnosti milovaného umělce.
Jistěže šlo - jde jen o zlomek populace, ale stejně je to strašidelné!!!
V téhle podivné společnosti nechybí ani známá jména a nebylo jich zase až tak málo.
K těm všem paradoxům rovněž patří, že mezi těmi nejagresivnějšími útočníky přímo září kněz - Tomáš Halík.
Už před dávnou dobou jsem hned několikrát psal, že v knězi Halíkovi vězí cosi ďábelského. Jenže, co my - pouzí ateisti odkojeni pohádkami, o těch ďáblech vlastně víme, že...
V těchto vzrušených časech se už ale ozývají i někteří křesťané. Už v tom nejsem ani zdaleka sám, pro kterého je Tomáš Halík více černokněžníkem, nežli knězem!
