Až do těchto dní, byl, zastánci Kaplického návrhu, spor o realizaci nové Národní knihovny prezentován jako střet typické české malosti a zapšklosti se zastánci evropské modernosti a kulturnosti.
Příznivci projektu odmítali brát na vědomí veškeré výhrady, včetně, z mnoha stran, kritizované architektonické soutěže. Ještě dodnes si živě vybavuji ty hysterické , neobyčejně arogantní odpovědi architekta Kaplického na každou sebemenší kritiku, na ty suverénní výroky generálního ředitele Národní knihovny kategoricky odmítající jakékoliv možné pochybení.
Celý spor, po dlouhých měsících k ničemu nevedoucích diskusí nakonec doputoval až na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který zase to horké zboží - balíky spisů - alibisticky přeposlal do Bruselu.
V těchto dnech, až překvapivě rychle, vydala Evropská komise definitivní rozhodnutí, potvrzující stanovisko mnohých domácích kritiků, tedy, že uvedená architektonická soutěž neproběhla v souladu s příslušnými zákony.
Na současné situaci tento výrok sice už vůbec nic nezmění, neboť již před časem ministr kultury s ohledem na mnohá, nepřehlédnutelná pochybení, realizaci projektu prozřetelně odmítnul.
Zmíněný výrok Evropské komise týkající se jenom jednoho z četných problémů projektu nové knihovny však alespoň potvrzuje, že ten kámen úrazu spočívá někde úplně jinde, než v té tolikrát připomínané české závistivosti a malosti, jak se nám to celou dobu snažili vsugerovat především pánové Kaplický a Ježek, kteří tak úspěšně , za nadšeného hýkání nejrůznějších Krausů, celý spor důmyslně zpolitizovali, když k tomu využili i ty spíše estetické výhrady prezidenta Klause.
Nyní tak nadchází konečně čas, v klidu se nadechnout, plánovat nová, náhradní řešení a sčítat škody. Excentrický architekt Kaplický určitě nebude škodný, spíše naopak. Nikdo si asi rovněž nemůže dělat iluze, že vzniklé škody v řádech desetimilionů, či možná ještě větší , sebekriticky uhradí generální viník - generální ředitel Národní knihovny Ježek, který, jak už jsem v minulosti několikrát napsal, naprosto manažersky selhal, když tuto vysoce náročnou investiční akci, více méně pojal jako ryze politickou záležitost, v domnění, že tak všechny technické a právní pochybnosti snadno převálcuje.
Dost by mě nyní překvapilo, kdyby Vlastimil Ježek, z tohoto obrovského osobního selhání, čestně vyvodil příslušné konsekvence,.Spíše předpokládám, že mu v tomto směru bude muset trochu pomoci ministr Jehlička, případně příslušné vyšetřovací orgány.
V té skepsi a pohrdání českou politikou, však spíše očekávám, že Vlastimil Ježek se raději ujme role nešťastné oběti - jakéhosi politického spiknutí a dokonce ani neopomine tu prokázanou neschopnost, či všeho schopnost, využít při svém usilování o senátorské křeslo - mimo jiné, také zaručující , zvláště v této kauze, tak důležitou imunitu...
