Imunitu pro Vlastimila Ježka ?

Až do těchto dní,  byl, zastánci Kaplického  návrhu,  spor o  realizaci  nové Národní knihovny    prezentován jako střet typické české malosti a zapšklosti se zastánci  evropské modernosti  a  kulturnosti.

Příznivci projektu odmítali brát na vědomí  veškeré výhrady, včetně, z mnoha stran,  kritizované  architektonické soutěže. Ještě dodnes si živě vybavuji  ty hysterické , neobyčejně  arogantní odpovědi  architekta Kaplického na každou sebemenší  kritiku, na ty suverénní výroky generálního ředitele Národní knihovny kategoricky odmítající jakékoliv možné pochybení.

Celý spor, po dlouhých měsících k ničemu nevedoucích diskusí nakonec doputoval až na Úřad  pro ochranu  hospodářské soutěže, který zase to horké zboží -  balíky spisů  - alibisticky  přeposlal do Bruselu.

V těchto dnech,  až překvapivě rychle,  vydala Evropská komise definitivní rozhodnutí, potvrzující  stanovisko mnohých  domácích   kritiků, tedy, že uvedená architektonická soutěž neproběhla v souladu s příslušnými zákony.

Na současné situaci tento výrok  sice  už  vůbec nic nezmění, neboť již   před časem ministr kultury s ohledem na mnohá, nepřehlédnutelná  pochybení, realizaci projektu prozřetelně  odmítnul.

Zmíněný výrok Evropské komise  týkající se  jenom  jednoho z četných problémů projektu nové knihovny však alespoň potvrzuje, že ten kámen úrazu  spočívá někde úplně  jinde, než v té tolikrát připomínané české závistivosti a malosti, jak se nám to celou dobu snažili vsugerovat především pánové Kaplický a Ježek, kteří tak úspěšně , za nadšeného hýkání nejrůznějších Krausů, celý spor důmyslně  zpolitizovali, když k tomu využili i ty  spíše estetické výhrady prezidenta Klause.

Nyní  tak nadchází konečně čas,  v klidu se  nadechnout, plánovat nová, náhradní  řešení  a  sčítat škody. Excentrický  architekt Kaplický  určitě nebude škodný, spíše naopak. Nikdo si asi rovněž  nemůže dělat iluze, že vzniklé škody v řádech desetimilionů, či možná ještě větší , sebekriticky  uhradí generální viník - generální ředitel Národní knihovny Ježek, který, jak už jsem v minulosti několikrát napsal, naprosto manažersky selhal, když   tuto  vysoce náročnou investiční akci, více méně  pojal  jako  ryze politickou záležitost, v  domnění, že tak všechny technické a právní pochybnosti snadno převálcuje.

Dost by mě nyní překvapilo, kdyby   Vlastimil Ježek,  z tohoto obrovského  osobního  selhání, čestně vyvodil   příslušné konsekvence,.Spíše předpokládám, že mu v tomto směru bude muset  trochu pomoci ministr Jehlička, případně příslušné vyšetřovací orgány.

V té  skepsi a  pohrdání  českou politikou, však  spíše očekávám, že Vlastimil Ježek se raději  ujme role nešťastné   oběti  -  jakéhosi politického spiknutí a dokonce ani neopomine tu prokázanou  neschopnost, či všeho schopnost,  využít  při svém usilování o senátorské křeslo  - mimo jiné, také zaručující , zvláště v této kauze,  tak důležitou  imunitu...