Geniální Pupák

Před padesáti lety zemřel Jiří Grossmann. Když jsem  četl tuhle  smutnou  připomínku, vybavilo se mi  že jsem mu poprvé  tleskal už  někdy v roce 1961, v hledišti  plzeňského divadélka Alfa - už tehdy byl  báječnej....

Netrvalo dlouho a Grossman spolu se Šimkem, s obrovským ohlasem, četli své originální povídky mezi rock and rollovými peckami pražských beatových skupin, až to, logicky dotáhli do Semaforu.

Možná, také z té staré, plzeňské známosti, jsem měl přeci jen větší slabost pro Jiřího Grossmana.

V každém případě, to jejich semaforské angažmá 1968 – 71, patřilo k tomu úplně nejlepšímu, co se mohlo Semaforu i jim přihodit.. Oba  se tehdy, nezapomenutelně zapsali do historie české komiky.

Po srpnové okupaci, dokud se to smělo, se vzpouzel kde kdo, ale tihle klauni, navíc  i uměli.

Viz semaforská Besídka zvláštní školy v rašeliništi, či ta neodolatelná série scének se spisovatelem Pupákem,

Když  výročí, tak výročí! Po půlstoletí, s obavou, zda to mé tehdejší nadšení neplynulo jen z nezralosti, či z  mizerné doby,  jsem si toho   Pupáka  teď znovu  přehrál:.

Nečekal,  jsem, že tak úplně projde prověrkou času. Chválou obyčejně šetřím, ale tentokrát - všechna čest!  Pupák, za to půl století neztratil ani Ň. Mám pro to jeden přesný výraz - geniální.