Eurokrize a příživnické Řecko

Patrně se s tím také denně setkáváte  -  zatímco  jedni lidé se  snaží   problémy řešit, jiní tu samou  energii vynakládají na nejrůznější  kecy  o tom, proč to ale vůbec  nejde…

Neplatí to  jen pro jednotlivce, ale někdy i pro státy. Takovým přímo  ukázkovým  příkladem je pro mne   Řecko  - zhýčkané,  pevně přisáté na  výživný  cecík Evropské unie.

Namísto  snahy  o řešení  fatálních  ekonomických problémů, Řekové především koncentrují  své úsilí na vysvětlování, proč nemohou privatizovat, vybírat správně daně  - proč se neobejdou bez  nevratných půjček,  proč  musejí žít na úkor ostatních unijních zemí…

Přesně to samé nyní  Řekové předvádějí  ohledně  svých  -  bohužel, i  schengenských  hranic. Už  celé  roky ochotně  inkasují  tučné  příspěvky na jejich komplikovanou  ochranu, ale kde nic, tu nic.  To jejich primární úsilí  opět  spočívá jen  ve vysvětlování, proč to nejde…

Úplným  vrcholem jsou teď ty probíhající nepokoje na hranicích s  Makedonií, která  tak  chvályhodně zastavila  vlnu nelegálních migrantů do Evropy.

A opět nezbývá, nežli  jen  žasnout nad postoji Řeků, kteří   na svém území klidně nechávají  organizovat bojůvky migrantů  útočících na zátarasy  chránící  makedonskou hranici a navíc  ještě  (lidskoprávně) Makedonii obviňují, že své hranice brání proti  nájezdníkům…

Připouštím, že asi není úplně spravedlivé obviňovat v těchto souvislostech  výhradně  jenom Řecko.

Ano, bez těch absurdních -  zvrácených poměrů panujících v Evropské unii, by  tohle nechutné   příživnictví nikdy nešlo  praktikovat...