Patrně se s tím také denně setkáváte - zatímco jedni lidé se snaží problémy řešit, jiní tu samou energii vynakládají na nejrůznější kecy o tom, proč to ale vůbec nejde…
Neplatí to jen pro jednotlivce, ale někdy i pro státy. Takovým přímo ukázkovým příkladem je pro mne Řecko - zhýčkané, pevně přisáté na výživný cecík Evropské unie.
Namísto snahy o řešení fatálních ekonomických problémů, Řekové především koncentrují své úsilí na vysvětlování, proč nemohou privatizovat, vybírat správně daně - proč se neobejdou bez nevratných půjček, proč musejí žít na úkor ostatních unijních zemí…
Přesně to samé nyní Řekové předvádějí ohledně svých - bohužel, i schengenských hranic. Už celé roky ochotně inkasují tučné příspěvky na jejich komplikovanou ochranu, ale kde nic, tu nic. To jejich primární úsilí opět spočívá jen ve vysvětlování, proč to nejde…
Úplným vrcholem jsou teď ty probíhající nepokoje na hranicích s Makedonií, která tak chvályhodně zastavila vlnu nelegálních migrantů do Evropy.
A opět nezbývá, nežli jen žasnout nad postoji Řeků, kteří na svém území klidně nechávají organizovat bojůvky migrantů útočících na zátarasy chránící makedonskou hranici a navíc ještě (lidskoprávně) Makedonii obviňují, že své hranice brání proti nájezdníkům…
Připouštím, že asi není úplně spravedlivé obviňovat v těchto souvislostech výhradně jenom Řecko.
Ano, bez těch absurdních - zvrácených poměrů panujících v Evropské unii, by tohle nechutné příživnictví nikdy nešlo praktikovat...
