Knihy už v posledních letech nekupuju, pokud tedy nejde o nějaké dárky. Vystačím si s městskou knihovnou. Pro sebe jsem si naposledy koupil čtyři díly Peroutkova Budování státu …
To už tedy, v mém případě, něco znamená! Na to, že by Ferdinand Peroutka vynikající novinář, jsem přišel už v šedesátých letech, když jsem se v univerzitní knihovně probíral českým tiskem z mého oblíbeného období 1945 – 48.
Ten úplně největší dojem na mne tehdy Peroutka udělal v komentáři z roku 1946, kdy domlouval komunistům v tom smyslu, že Československo je, nejenom dohodou velmocí, už prakticky v jejich rukou, není tedy nejmenší důvod k tlačení na pilu, k nějakým revolučním excesům, že by se tedy měli chovat slušně a demokraticky…
Dodnes tenhle komentář považuju za naprostý vrchol politické předvídavosti.
Byl jsem tudíž velmi nepříjemně překvapený, když Miloš Zeman, při vším respektu k F. Peroutkovi, uvedl některé jeho problematické výroky o kterých jsem ani netušil…
Po čase, který od té bomby uplynul, si také myslím, že údajný Peroutkův článek Hitler je gentleman zřejmě neexistuje, že se pan prezident neměl nespoléhat jen na vlastní paměť. Jenže, to by zase nebyl Miloš Zeman...
Ale na druhé straně, ty ověřené – autentické výroky z konce třicátých let, které Peroutkovi rozhodně žádnou čest nedělají, bohužel, existují, s tím se nedá nic dělat...
Ty probíhající soudy v této věci - následná odvolání a dovolání, krom zviditelnění některých lidí, tedy vůbec nic neřeší.
Nezbývá, nežli se z téhle kauzy poučit - smířit s faktem, že jak Peroutka, tak i Zeman prostě nejsou dokonalí...
