Do roku 1968 jsem neměl Rusy rád...

Po srpnu 68 jsem je  začal nenávidět. Cosi je tedy ve velkém  nepořádku, když se jich nyní  zastávám právě já…

Jen pro přesnost, ta neláska se ani tak netýkala Rusů, ale Sovětského svazu…

Bez dlouhého vysvětlování – Sovětský svaz byl zcela jiný, nežli ho do nás, horem – dolem, hustili ve školách, v médiích, o politicích ani nemluvě. Jak známo, každý tlak vyvolává protitlak…

Vysvětlovat tu nenávist po srpnu 68, je snad už úplně zbytečný…

Namísto násilně  vnucovaného SSSR, jsem se už od dětských let zamiloval do USA. Nebylo to zcela nekritické fandění, ale mnohé jsem jim tehdy ochotně odpouštěl…

To všechno bylo!  Jak se však zachovat dnes, kdy se z  Rusů stali  otloukánci,kteří se ocitli  v naprosté  nemilosti. Ať udělají  naprosto  cokoliv, stejně se v novinách a v televizi dozvíte, že je to špatně, moc špatně! A do rolí spasitelů - svatoušků, se naopak  dostali ti kdysi tolik oškliví Američani!

Nikoliv snad, že bych úplně zapomněl na Katyň, zmíněnou okupaci Československa, atd., atd.

Jenže, kdybychom byli všichni tak neoblomně „spravedliví“, jako jsme dnes k Rusku, nemohli bychom,  s ohledem na všechny ty koncentráky, povražděné Židy…, promluvit s Němci ani slovíčko…

Píšu na tohle téma jen proto, že se v té nové svobodě a demokracii začínám pomalu cítit, jako před Listopadem…

Jasně, šrouby ještě nejsou úplně dotažené. Pořád je tu ještě svobodný internet, blogy…, ale  když posloucháte většinu českých politiků, sledujete to propagandistické  vysílání tak zvaných veřejnoprávních médií – vzpomínky na komunistickou totalitu se jen hrnou…

Po Listopadu se u nás mnohé změnilo – zejména však  ta plusová a minusová znaménka u uvedených velmocí. Zůstala jen ta hloupost a servilita zejména českých politiků a novinářů!