Blamáž

Proč se tak hloupě vnucujeme? Musí se asi  ptát  každý, kdo jen trochu  sleduje tu trapnou anabázi dovozu  tak zvaných křesťanských uprchlíků z Iráku a Sýrie …

Po všech těch mediálních  chvalozpěvech o krásném humanitárním  gestu, o vyučování češtině  -  o úspěšně probíhající integraci uprchlíků  vyrvaných ze spárů smrti  -  už po necelém měsíci, třetina z těchto  „zachráněných“  znovu prchá, tentokrát zase z České republiky do bohatšího  Německa…

Představitelé dovozců  teď  jen bezradně krčí rameny, nedovedou si  vysvětlit tuhle nevděčnost. O žádném relevantním  důvodu  k nespokojenosti prý neví, řekl bych, že spíše  ani  nechtějí vědět. Jinak by si přece všimli  alespoň těch  výroků syrské rodiny, která se měla stěhovat do „přemalovaného kravína 2 +1…“

Naprosto jisté, je jen to, že se tady  pořád jen  strašlivě lhalo. Média jsem už zmínil. O důvodech stěhování evidentně lhali i tihle „uprchlíci“ a  v neposlední žadě i ti humanitáři z Generace 21, kteří  všechno lakovali na růžovo…

Sluší se připomenout i ty neuvěřitelně  hysterické útoky  nejrůznějších  dobroserů na reportáž Televize Prima, která hned na začátku upozornila na možné problémy.

Některé motivy téhle komedie   už známe, jiné  se zřejmě dozvíme až později. Dominujícím výrazem tohoto tragikomického příběhu je ovšem   slovíčko BLAMÁŽ!

O všech těch podivných okolnostech, pozadí  téhle „záchranné“ akce vím jen málo, ale když uvážím všechny ty hloupě vynaložené náklady  a  zneužitou ochotu  mnoha lidí, je mi z toho nanic.

Kolika strádajícím českým  rodinám asi mohlo být pomoženo, namísto téhle humanitární frašky?!