Proč se tak hloupě vnucujeme? Musí se asi ptát každý, kdo jen trochu sleduje tu trapnou anabázi dovozu tak zvaných křesťanských uprchlíků z Iráku a Sýrie …
Po všech těch mediálních chvalozpěvech o krásném humanitárním gestu, o vyučování češtině - o úspěšně probíhající integraci uprchlíků vyrvaných ze spárů smrti - už po necelém měsíci, třetina z těchto „zachráněných“ znovu prchá, tentokrát zase z České republiky do bohatšího Německa…
Představitelé dovozců teď jen bezradně krčí rameny, nedovedou si vysvětlit tuhle nevděčnost. O žádném relevantním důvodu k nespokojenosti prý neví, řekl bych, že spíše ani nechtějí vědět. Jinak by si přece všimli alespoň těch výroků syrské rodiny, která se měla stěhovat do „přemalovaného kravína 2 +1…“
Naprosto jisté, je jen to, že se tady pořád jen strašlivě lhalo. Média jsem už zmínil. O důvodech stěhování evidentně lhali i tihle „uprchlíci“ a v neposlední žadě i ti humanitáři z Generace 21, kteří všechno lakovali na růžovo…
Sluší se připomenout i ty neuvěřitelně hysterické útoky nejrůznějších dobroserů na reportáž Televize Prima, která hned na začátku upozornila na možné problémy.
Některé motivy téhle komedie už známe, jiné se zřejmě dozvíme až později. Dominujícím výrazem tohoto tragikomického příběhu je ovšem slovíčko BLAMÁŽ!
O všech těch podivných okolnostech, pozadí téhle „záchranné“ akce vím jen málo, ale když uvážím všechny ty hloupě vynaložené náklady a zneužitou ochotu mnoha lidí, je mi z toho nanic.
Kolika strádajícím českým rodinám asi mohlo být pomoženo, namísto téhle humanitární frašky?!
