- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přespříliš - třeskutě ten 17.listopad 89 heroizovat, připisovat si veškeré zásluhy!
I když jsem tehdy veškeré prosakující zmínky o účasti části Státní bezpečnosti na zdárném průběhu té naší sametové revoluce nesl těžce, s patřičným odstupem času, už nejsem tak kategorický…
Krom té vysoce podezřelé záležitosti s agentem Zifčákem, jsem vlastně jisté drobné podezření pojal už toho 17. , kdy jsme v té úžasné euforii, cestou z Vyšehradu – kdesi u botanické zahrady, byli zastaveni policejním kordonem.
Ta lehkost - snadnost s jakou jsme ten kordon prorazili a mohli dál směřovat do centra Prahy, byla v těch časech naprosto nevídaná. Nikdo mi nevymluví, že kdyby ti estébáci – policajti opravdu chtěli, klidně nás zaparkovali už tady a všechno by skončilo bez většího rozruchu na periférii…
Je jistě pěkné, že mnozí lidé toho 17. listopadu 89 a těsně po něm, v sobě konečně našli kuráž postavit se chcípající komunistické hydře.
Jen to zase moc nenafukujme, ani zdaleka jsme nepatřili jsme k těm nejstatečnějším! Komunismus se tehdy hroutil úplně všude kolem nás, dokonce i v takové Albánii…
Další články autora |