Musím připustit, že tuhle informaci, kterou se o sobě občas dočítám v diskusích pod blogy, jsem až doposud bral na lehkou váhu, takřka s pohrdavým úsměvem…
Jako nutné zlo, když si koledujete - lezete s kůží na trh. Až teprve nyní jsem si uvědomil, že na tom, přece jenom něco může být. Na každém šprochu, pravdy trochu!
Tak někdy před týdnem, jsem ve schránce objevil složenku za odvoz odpadů. Nic moc, žiju teď v relativně prosperujícím městečku, kde radní část těchto nákladů dotují z obecních prostředků a od občanů požadují jen symbolicky pár stovek ročně, což považuju za rozumnější, než kdyby to populisticky zaplatili celé. Je dobře, že si tak lidi uvědomují, že nic nebývá úplně zadarmo. A to přitom, ve vedení toho našeho městečka snad sedí i několik soudruhů…
Pořád jsem se v tomto týdnu něčím zabýval a složenka tak, bez protestů – jen jako němá výčitka, ležela opomíjená na stolku, až jsem z toho začínal mít špatný svědomí…
Víc, nežli ten týden jsem to nevydržel, nemám na takový věci nervy. To by ale ještě nebylo to nejhorší! To nastalo, až po zaplacení. Když jsem odcházel z pošty – čestný slovo, bez přehánění, najednou se dostavil takový intenzivní radostný pocit, že to mám za sebou, že jsem se zbavil restů…
Musím tedy spravedlivě uznat, že tohle asi opravdu není úplně normální lidské chování. Těšit se, zvláště pak v dnešní časech, ze zaplacení složenky, uznávám, to už skutečně zavání zvráceností….
