Už dlouho jsem na nic s takovým zájmem, napětím nečekal, jako teď, na ty nadcházející, nedělní maďarské parlamentní volby, tolik připomínající test inteligence …
K Maďarům mám už desítky let vřelý vztah, s kořeny v jejich protikomunistickém povstání, kdy se následně - v tom 56., tak statečně bránili, v beznadějném odporu proti sovětským tankům.
Žiju v přesvědčení, že Maďaři velmi dobře ví, co je to demokracie, svoboda - jak těžce se za ni platí, že to v podstatě nejsou žádní hlupáci, natož pak vyčůránci.
Benzín ani chleba v Česku levnější nebude, ale držím palce premiérovi V. Orbánovi, který se aktivně účastnil protikomunistického odboje ale navíc neustrnul - nežije jen ze starých zásluh.
Tak někdy před deseti lety jsem se, ještě vyznáním liberál, náhodně dostal k jeho projevu, v kterém předvídavě oznamoval úpadek - smrt liberalismu.
To, že se o něco později Orbán dokázal nekompromisně postavit Bruselu a nenechal Maďarsko zahltit migrační vlnou, jen dokládá jeho prozřetelnost a odvahu.
Ale teď už raději těm volbám!
Tuto neděli se po volební kampani ve stylu - všichni proti Orbánovi, bude rozhodovat o dalším osudu Maďarska. Pokud strana současného premiéra nezíská nadpoloviční většinu, bude to jeho konec.
Proti Orbánovi se zformovala naprosto nekompatibilní koalice opozičníků – od neosvědčených socialistů až k neofašistům z Jobbiku. Tedy něco ještě horšího, nežli je ta, nyní vládnoucí česká pětikoalice.
Vzhledem k těm deklarovaným sympatiím, tak tohle bych tedy Maďarům opravdu nepřál!
