Vydírání a ponižování – odvrácená tvář mnohých vztahů

         Tento nadpis jsem si vypůjčil ze stejnojmenného článku, který byl uveřejněn v sobotu na Novinkách.cz. Je v něm popisovaná situace, kterou zažila mladá dívka ve vztahu se starším mužem. Vztah byl naplněn ponižováním, zesměšńováním, příkazy a zákazy a fyzickým násilím, kterých se muž dopouštěl na této mladé ženě.  

         Vnímám, že popisované zážitky této dívky nejsou výjimkou. Podobné situace zažívá mnoho a mnoho dalších žen, ale i mužů.

         Dnešní situace ve společnosti klade obrovské nároky na psychiku člověka – muže i ženy. A drtivá část mužů a žen tyto nároky jednoduše nejsou schopni fyzicky a hlavně duševně unést. A pak stačí drobné nedorozumnění a prudká hádka je na světě. Jako například v tomto příběhu:

"Miláčku, co by sis dal dnes k večeři?"

"Ale drahoušku mně je to jedno."

"Já bych ti ale chtěla udělat radost. Tak na co máš chuť?"

"Drahoušku to si hodná, ale mně je to jedno. Udělej něco, na co máš ty chuť."

"Já chci ale udělat radost tobě, tak co ti mám tedy k večeři připravit?"

"Drahoušku, pokud mi chceš udělat radost, tak bys mohla udělat bramboráky. Taky je máš ráda!"

"No to snad nemyslíš vážně?"

"Proč? Snad jsi říkala, že ..."

"Co jsem říkala? Chtěla jsem jen vědět na co máš chuť, abych ti mohla udělat večeři"

"Já vím co jsi říkala, a proto ti říkám, že mám chuť na ... "

"Na bramboráky!! Snad si nemyslíš, že ti teď navečer budu dělat bramboráky?!!"

"Já jsem ti jen řekl..."

"Já vím co jsi tím chtěl říct! Že celý den hovno dělám a tedy večer ti mohu udělat bramboráky!"

"To jsem přece neřekl!"

"Ale myslel sis to!"

"Jak můžeš vědět co jsem si myslel?Vždyť jsem jen..."

"Ano, posraný bramborák! Pořád myslíš jen na ten svůj žvanec!"

"Drahoušku, víš co? Nic mi nechystej, já si něco najdu v ledničce a ty si tedy odpočiň."

"No to si celý ty, celé odpoledně se ležíš na gauči, čumíš na televizi, potom sedneš k ledničce a polovinu sežereš!"

"Jednak nežeru a za druhé chodím do práce!"

"No aj á snad chodím do baletu? Také chodím do práce!"

"Tomu říkáš práce? Celý den sedíš na prdeli u počítače a hledíš na obrazovku! Ale já makám u stroje!"

"Jaké makám u stroje? Dyť ten stroj udělá všechno za tebe! To můj otec musel tvrdě makat u stroje!"

"Ale to byla jiná doba, dnes dělají většinu práce automaty!"

"Nevymlouvej se na jinou dobu a přiznej si, že jsi lenoch a nechce se ti pořádně makat!!"

          A tak bychom mohli pokračovat do té doby než poletí první hrnek nebo padne první facka. V naší rodině se již několik desetiletí traduje podobná hádka:

"Jakoubku, co bys chtěl dnes na večeřu?"

"No, Mařenko, lesti bys chtěla, tož bys mohla udělat podešvy!"

"Víš ty co Jakoubku? Lesti bys chtěl, tak bys mě mohl polůbit prdel!"

No a protože byl praprapraděd Jakub muž činu, tak to také udělal a další dítě bylo na cestě.

Také cítíte, že dřív byl ten svět nějaký jiný?