Všichni jsme něčí děti

Když jsem začal psát tento článek, dumal jsem nad tím, jak tento článek nazvat. Klidně bych ho mohl nazvat O lásce (původně jsem ten článek takto také nazval). Nakonec jsem nechal pozměněný název o dětech. Protože u těch dětí to všechno začíná.

Když se nad současným vývojem lidstva zamyslíte, jistě mi dáte za pravdu, že takto to už opravdu dále nejde. Růst násilí nejen ve světě, ale i v doposud „klidné“ české kotlině, volá po změně. Po opravdové ZMĚNĚ! Ne po „kosmetických“ úpravách.

Každý z nás jsme něčí děti. Je úplně jedno, jestli je nám dvacet, padesát nebo devadesát. Je jedno jestli vaši rodiče ještě žijí a nebo již zemřeli. Stále jste jejich děti. Jejich výchova ve vás zanechala nějakou stopu. Vy, nevědomi si této „stopy“, pak vychováte své děti. A také vaše výchova zanechá nějakou stopu ve vašich dětech. A tato „stopa“ se pak projevuje dál. Ve výchově vašich vnuků, pravnuků atd.

A právě nyní na svých vnucích vidíte v celé nahotě tuto „stopu“. V plné nahotě vidíte výsledky výchovy svých vlastních dětí. A nestačíte se divit! To je hrůza jak ti naši mladí vychovávají našeho broučka. To je samý příkaz, zákaz a dokonce ho bijí. Už jste bohužel zapomněli, jak jste svým dětem zakazovali a nařizovali a „řezali“ je (škoda rány, která padne vedle!) za kdejakou „prkotinu“.

Zkusíte tedy svým dětem „domluvit“. Neuspěli jste. Tak trochu přitlačíte. Vzroste tím pádem také odpor vašich dětí a hádky jsou tu. A protože jste takto neuspěli, uděláte to jinak A začnete dělat tu největší výchovnou chybu. Začnete totiž svým vnukům „kompenzovat neblahý“ dopad jejich výchovy vašimi dětmi. (Jejda to je věta – ale snad je zřejmé, co jsem tím chtěl říct.) Dříve nebo později dojde k dalším hádkám mezi vámi a vašimi dětmi.

Vzpomenete si na hádky vašich rodičů s jejich rodiči – tedy vaší babičkou a dědou? A vy jste mnohdy nevěděli proč se vlastně hádají. Podvědomě jste cítili, že je to kvůli vám, ale nedovedli jste pochopit proč. Až trochu později, až jste byli trochu starší, tak jste to pochopili. A začali jste toho zneužívat. Za každým trestem od rodičů následovala kompenzace od prarodičů.

Dnes víte, že to bylo špatně. Možná se za to i trochu stydíte. A přesto to samé provádíte se svými vnuky. Úplně stejně, vědomě, ve svých vnucích pěstujete a podporujete tuto „vychytralost“.

A jak jsem již v dřívějším článku psal, že rodina je základ společnosti (ne státu), podobné „stopy výchovy“ jsou patrné i ve vývoji společnosti.

Pokračování příště