Proč jsme nemocní ...

Před několika dny jsem, do slova a do písmene, na vlastní kůži zažil útok alergie. Po ránu se mi postupně po celém těle, od hlavy až po paty, vytvořily červeně zbarvené puchýře a pupínky.

Neskutečně mě celé tělo svědilo a pálilo. Navíc se přidala horečka. Byl jsem v jednom ohni.
Doufal jsem, že tento útok zvládnu „vlastními silami“. Věřím, že tělo je dokonalé a má samoléčící schopnosti. Věděl jsem co bylo příčinou alergie – rodinné problémy. Tak jsem se snažil vše „zpracovat“. Odpoledne mě záchranka odvezla do nemocnice.

Po vyšetření mě převezli na pokoj, napíchli kapačku a píchli injekci. Zbytek večera a noc jsem prospal. Vzbudil jsem se kolem osmé, akorát na snídani. Byl jsem sám na pokoji, nikdo mne nerušil. Tak jsem přemýšlel o své nemoci. Při vizitě ošetřující lékař rozhodl, že by mě mohli propustit do domácího léčení. Tak jsem se začal připravovat na odchod domů. Nedošlo k tomu. Ütok alergie se zopakoval. Tak jsem v nemocnici zůstal na pozorování.

Těch pár dnů a nocí jsem v nemocnici prospal. Spal jsem ve dne i v noci. Stále jsem byl sám na pokoji. Nikdo a nic mne nerušilo. Sestřičku jsem viděl, jen když donesla jídlo, doktora při ranní a večerní vizitě. I když jsem měl k dispozici televizi, nezapnul jsem ji. Mobil jsem měl vypnutý, večer jsem manželce poslal semesku, že jsem v pořádku. Dokonale jsem si tam odpočinul.

Ticho a klid na lůžku léčí – jak říkávali naši prarodiče. Když už jsem v té nemocnici byl, tak jsem se léčil. Nejen alergii. Ale celé tělo a celou mysl. Bylo až neuvěřitelné, jakou léčivou moc má ticho a klid.

Proč o tom píši? Jako radu a zkušenost. Když vás navštíví nemoc, tak se na ni nezlobte. Přijměte ji jako pomoc. Ano, je to tak. Nemoc přišla, aby vám pomohla. Abyste se zastavili, abyste si odpočinuli. Sami od sebe to totiž neuděláte.

Vše co se vám děje, vše co vás potkává je pro vaše dobro. I když to na první pohled takto nevypadá. Ale je to tak. Nevadí, že tomu nevěříte. Ano, dá to moc práce takové věci pochopit. Chce to jen chvíli v klidu přemýšlet. Ale na to teď není čas, že?

Dobře. Tak popřemýšlejte až onemocníte. Pak ten čas budete určitě mít. Tak ho využijte.