Takovou měl mít původně tento článek náplň. Chtěl jsem psát o svobodě. Napsat několik vět, postřehů a „moudrostí“ o svobodě.
Než jsem začal psát, říkám si, že se mrknu na blogy. Co je tam nového nebo starého, pouze nově okomentováno. A zaujal mne nadpis „Nato se nezastaví“, který napsala paní Olga Pavlíková.
Nemohu momentálně diskutovat, protože nemám potřebný počet „íček“ nebo jak se zde ten svoboduomezující prvek nazývá. Proto budu reagovat tímto článkem. Podle fotografie autorky usuzuji, že paní se trochu dřív narodila a má něco „odžito“. Stejně jako já. Máme zkušenosti, máme patřičný nadhled a máme svůj rozum. Dovolím si to zde tvrdit (i za paní Pavlíkovou), že máme svůj rozum, svůj zdravý mozek. Mozek, který není nemocný vlivem všudypřítomné reklamy, záplavy propagandy všeho druhu apod. Někteří jsme totiž během svého života získali k těmto civilizačním chorobám imunitu.
Máme svůj zdravý rozum a srdce. Svobodné srdce. Já se o to snažím, velmi se snažím, abych dokázal v mezích současného společenského klimatu žít svobodně. To se bohužel nedá říct o lidech, kteří pod článek připojili své diskuzní příspěvky. Já osobně se na ně nezlobím. Je to jejich svobodná vůle se takto vyjádřit.
Svoboda je totiž možnost volby a zároveň přijetí plné osobní odpovědnosti za svou volbu, za své rozhodnutí, za své myšlení.
Ano přátelé, svoboda rovná se odpovědnost. Odpovědnost za své smýšlení a činy vůči sobě, vůči rodině a vůči společnosti. Až dojde na „lámání chleba“, pak se s plnou odpovědností přihlásit ke všem svým myšlenkám a činům.
Plně se stavím za poslední větu v článku „Nato se nezastaví“. Věřím, že nemusíme být v područí ani Ruska (mimochodem Putinovi vůbec nejde o ovládnutí Evropy) ani Ameriky (Američanům skutečně jde o ovládnutí Evropy). Věřím, že si dokážeme vládnout sami sobě, ale to nejprve musíme přijmout tu odpovědnost.
Abychom mohli žít svobodně, musíme poznat pravdu. A o pravdě příště.
