O penězích trochu jinak - pokračování

Lidé si však zvykli a postupně přijali nové platidlo. Výhodou nového platidla bylo to, že se dalo těžit a tudíž ho mezi lidmi přibývalo. A bohatá vrstva chtěla mít množství zlata a stříbra „pod kontrolou“.

Kdo našel zlato nebo stříbro, tak ho odevzdal a dostal za něj mince. Samozřejmě míň. Tím začalo docházet k postupnému okrádání široké vrstvy lidí.

Bohatá vrstva však potřebovala více mincí, než se stačilo vytěžit zlata a stříbra a následně z nich vyrobit mince. Proto pomaloučku, potichoučku se začaly drahé kovy v mincích nahrazovat levnějším kovem. Stejná mince postupem času obsahovala stále méně a méně drahého kovu. Mincí přibývalo, ale vzrůstající množství mincí nebylo podloženo výrobou. Tímto začala éra znehodnocování peněz, kterému dnes říkáme inflace.

Nahrazovat drahý kov v minci levným kovem ale nešlo donekonečna. Proto bohatí opět hledali způsob, jak toto vyřešit. Bylo nutno najít něco, co je lehké, co je skladné a nenápadné. A objevily se papírové peníze.

Byl to velký „pokrok“. Tak velký, že umožnil plynulé, neustálé okrádání a vykořisťování široké vrstvy lidí menšinou. Bohatou menšinou, která ve svých rukou soustředila moc. Každý kdo měl zlaté nebo stříbrné mince si je mohl vyměnit za papírové peníze. Tato výměna probíhala v instituci, kterou dnes známe jako banku. Každý kdo měl mince, přišel do banky, uložil si tam mince a místo nich obdržel v určitém poměru papírové peníze. Došlo tak k další „měnové reformě“. Došlo k dalšímu ožebračení široké vrstvy obyvatelstva.

S přibývajícími penězi přibývalo také různé zboží, které bylo možno za papírové peníze směnit. A lidé si začali pořizovat další a další zboží. A postupně lidem začaly peníze chybět na uspokojování vlastních životníchm potřeb. A bohatí začali přemýšlet, jak tuto situaci vyřešit. A vynalezli největší „legální“ podvod a zlodějnu v dějinách lidstva a tím je půjčka na úrok. A široká vrstva lidí to z nevědomosti přijala jako „správné“. A bohužel je tomu tak dodnes.