Děti jsou budoucností národa – pokračování

Jak jsem již v minulém článku naznačil, naše dětství a dospívání se diametálně liší od dětství a dospívání dnešních dětí. 

"Starost" rodičů a nejbližších příbuzných začíná již hluboko v prenatálním věku dítěte. Všichni jsou nedočkaví, zda to bude chlapeček nebo holčička. Budoucí maminka stále dokola absolvuje vyšetření na ultrazvuku, aby se konečně dověděli jakého pohlaví bude dítě. Nikoho nezajímají nezdravé účinky ultrazvuku na vyvíjející se plod. Jak se asi takové dítě cítí?

Když se pak dítě narodí, mají všichni radost, že je to skutečně holčička nebo chlapeček. Jakmile se však dítě narodí a roste, je neustále "hodnoceno" a porovnáváno. "Jé, ta vaše Eliška je taková drobounká, to náš Martínek už má tři kila!", se zakrátko dozvědí rodiče od své známé. Nebo rodiče hodnotí a porovnávají své dítě s informacema, které získali z knížek nebo z internetu. Toto je v pořádku. Bylo to, je a bude. Patří to k běžnému životu.

Bohužel mnoho rodičů se s "nedostatky" svého dítěte nemůže vyrovnat a necitelně do vývoje dítěte zasahují. Pokud je podle získaných informací "hubené", tak ho vykrmují nebo naopak omezují v jídle. A Martínek nebo Miluška už sedí a náš Petříček ještě ne, tak s tím musíme něco udělat. Jak se takové dítě cítí, to nikoho nezajímá!

Dítě nastupuje do školky. Pokračuje další hodnocení a porovnávání. Dítě musí mít odpovídající oblečení, aby se kvůli tomu necítilo (ale hlavně rodiče) méněcenné. Dítě musí mít znalosti a dovednosti, aby vynikalo. Jsi přece chlap a chlapi nepláčou! Jsi holčička a proto se musíš chovat způsobně. Dítě jen musí a musí a musí. A nikdo se dítěte neptá, co ono na to říká.

Přiblížil se čas nástupu dítěte do školy. Opět hodnocení a porovnávání schopností dítěte odborníkem", který určí, zda je dítě schopné nastoupit do první třídy. Dítě nastupuje do první třídy a tlaky na "vývoj" dítěte se zvyšují. Množí se zákazy, příkazy a nařízení, aby dítě splňovalo představy rodičů. Dítě se za žádných okolností nesmí "ztratit" mezi spolužáky. Musí nějak vynikat. Když ne propěchem, tak chováním. Dítě na sebe upozorňuje agresivním chováním vůči učitelům, ale i vůči spolužákům. Pokud to nezvládne dítě, nastoupí rodiče a udělají ve škole patřičný "pořádek". Pak se všichni divíme, kde se to v dětech bere.

Dítě "zdárně" dokončí základní školu a jde "studovat". Protože dnes se bez maturity mladý člověk neobejde. Že jeho nejlepší známkou na vysvědčení byla trojka, to nikoho nezajímá. Středních škol je hodně a tak nastává boj o každého "studenta". Že se takovým způsobem eliminuje jakákoli snaha a motivace dětí, to opět nikoho nezajímá. Rodiče jsou spokojeni, že dítě studuje a pan ředitel je spokojen, protože škola má zajištěny peníze od státu.

Po ukončení střední školy musí mladý člověk jít studovat vysokou školu. Musí jít studovat proto, že rodiče vysokou školu nemají a tedy dítě musí uspokojit jejich nesplněné touhy. Anebo rodiče vysokou školu mají a tedy se jim samozřejmě musí vyrovnat. Pro tyto mladé lidi je opět snadné se na vysokou školu dostat, protože i vysokých škol máme hodně a vysoké školy také potřebují ke svému přežití studenty. Co bude dál?

O tom jsem již psal. Kruh se uzavřel. Mladý absolvent střední nebo vysoké školy se pak dostane do reálného života. Absolutně nepřipraven samostatně v životě fungovat. Je plný stresu, má deformované životní hodnoty a navíc nemůže najít práci ve svém oboru. K čemu bylo to všechno utrpení? Rodičů, nejbližších příbuzných. Ale hlavně tohoto mladého člověka, který měl o svém životě úplně jiné představy.