Černá díra pro peníze občanů, firem i státu

Platit za likvidaci odpadů by se mělo, je to služba. Kdo bude nést náklady na odstraňování je upraveno zákonem. Zpravidla je to původce nebo obec. Příjemcem by měl být ten, kdo odpady odstraní, recykluje a nakládá s nimi.

Odpady v ulicích dnesJosef Barta

Ve slušných státech to tak funguje, jiné to však je v České republice. V ČR byly vytvořeny podmínky pro vznik takzvaných „kolektivních systémů“, které vybírají peníze od těch, kteří uvádějí na trh či vyrábí řadu potřebných věcí pro spotřebitele. Může se jednat o elektrozařízení, výpočetní a komunikační techniku a řadu dalších spotřebních věcí. Toto pojednání se bude zabývat jen tzv. elektrošrotem.

Kolektivní systémy vyberou první, jimi určený poplatek od výrobce, druhý poplatek za stejnou věc vyberou od spotřebitele. Všichni známe poplatky „PHO“ na účtenkách z elektro-prodejen „poplatek za historický odpad“. Potřetí si kolektivní systémy řeknou o penízky zpracovatelům, namísto aby jim rozdělily peníze již vybrané na prvních dvou poplatcích. Provádí to formou aukcí, kde sebrané elektrospotřebiče k likvidaci prodají tomu, kdo nabídne nejvíc. Tímto způsobem například zkracovala v Přerově firma/chráněná dílna, která chtěla zajistit pro své zaměstnance práci na demontážích elektrošrotu, aby je nemusela propustit. Kolektivní systém ji poslal do konkurzu.

Kolektivní systémy jsou soukromými, neziskovými organizacemi! Proč zákon ukládá všem občanům, firmám i státu odvádět takovým soukromým firmám peníze!

Zákonem může být nařizována pouze platba směrovaná do státní pokladny, nikoliv do soukromých peněženek!

Podnikání obecně, je činnost prováděná za účelem zisku. U kolektivních systémů to neplatí? Přinejmenším zajímavé. Ještě zajímavější je však to, že úřady, instituce, občané, firmy a prostě všichni, kteří používají počítače, telefony, tiskárny, kopírky a jiná zařízení musí platit soukromým firmám na základě nařízení zákona. Zapomnělo se však na právo kontroly nakládání s penězi. Stát na kontrolu nemá právo!

Kdo tento stav zavinil a kdo jej usilovně obhajuje? Kolik za to státní úředníci berou?

 A lidé divte se! Zázrakem, respektive nelogickým rozhodnutím zákona se nejedná o odpady! Když vyhodíte židli, papír, či cokoliv jiného je to odpad. Když vyhodíte televizi, počítač, tiskárnu nebo jiné elektro-zařízení či elektrospotřebič nejedná se o odpad, ale o zpětný odběr! Tato zařízení se mohou povalovat kdekoliv a kontaminovat životní prostředí (a často to vidíme), neboť jsou předmětem zpětného odběru, který nepodléhá pravidlům pro nakládání s odpady! Je to smutné, ale většina z takových vyhozených věcí uvolňuje do volného prostředí toxické a nebezpečné látky. Stále častější vážné nemoci jsou toho důsledkem. Co Vám na to řeknou velké, zpravidla zahraniční firmy? No a co? Vždyť to není odpad! Je to zpětný odběr! A zdraví občanů? Zákon to dovoluje!

Kdo vytváří zákony, které okrádají občany ve prospěch soukromých firem? Kdo vytváří zákony, které umožňují legálně okrádat stát o peníze daňových poplatníků? Kdo dovolí zákonem legálně devastovat a ničit životní prostředí s dopadem na zdraví všeho živého. (viz potravinový řetězec). Změny, které je třeba realizovat co nejdříve, však musí iniciovat široká veřejnost.

Lidé nemají práci, stát ani občané nemají peníze, ekonomika se hroutí, výroba i stavebnictví zpomaluje svůj proces, nejsou peníze na důchody, zdravotnictví, prostě na nic, ale kvetou daňové ráje, banky a firmy napojené na státní úředníky. Navíc devastujeme životní prostředí a vše živé.

Lidé, je třeba se probudit a špatné zákony změnit, jejich tvůrce potrestat a ukradené peníze od nich požadovat zpět! Teprve pak se můžeme mít dobře.