Svoboda projevu je jen fikce

Cenzura, omezování svobody projevu a demagogické ohýbání reality má i u nás staletou tradici a metody se stále vylepšují.

Jezuita páter Koniáš pálící knihy, jak ho popsal Jirásek v Temnu, nacista Goebbels a komunisté, např. Kojzar, Jambor,… byli primitivní břídilové. Současné metody jsou sofistikovanější. Nicméně osvědčené postupy se stále používají. Stále aktuální, i v médiích která si povinně platíme, aby byla nezávislá a objektivní, jak to požaduje zákon, je „návod“ starý více než 80 let: to, co pomáhá našim cílům, budeme šířit, o tom, co by nám škodilo, pomlčíme.
Na sociálních sítích nebo v diskusích novin můžete psát, co chcete, ale jen pokud to není v rozporu s „pravidly komunity“, tedy redakce nebo vlastníka sociální platformy. Jak hezky popsaná cenzura, že? Stačí zmínit jméno toho, kdo upozorňoval na tolerování kriminality jisté „menšiny“ státními institucemi, a tím se znelíbil vlastníkovi světové sociální sítě [1]. Následuje zablokování nebo zrušení účtu. Jeden klik nějakého najatého nádeníka někde v Indii a je hotovo - jednodušší než pálit knihy na hranici. Je neuvěřitelné, že státní orgány neřeší, že je tím porušován ústavní zákon 2/1993 Sb. Listina práv a svobod, který v čl. 17 garantuje svobodu projevu a přesně stanovuje, za jakých podmínek může být omezena. Obdobné garance svobody projevu má teoreticky poskytovat i legislativa Evropské unie. Ti, kterým cenzura vadí, začínají na porušování zákona upozorňovat a volat po nápravě [2].
Nezbývá než doufat, že poslanci Evropského parlamentu odmítnou návrh vedení Evropské unie na „rozšíření unijního seznamu trestných činů tak, aby zahrnoval „nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti“ [3]. O tom, co se smí v rámci svobodného projevu říkat, by rozhodoval „Brusel“. Tím bychom se dostali do světa, který je popsán v Orwellově románu 1984, v němž jsou trestány ideozločiny. Obávám se, že tato legislativa bude schválena. Uvažování vedení Evropské unie se často liší od standardního „selského rozumu“ i od standardní demokracie. Jeden příklad: v Evropském parlamentu je 7 frakcí (obdoba poslaneckých klubů našeho parlamentu). Šest z nich se dohodlo, že sedmá nebude mít žádného zástupce v žádném orgánu EU. Asi „demokracie po bruselsku“.
Jen se divím, že to nevadí mladým lidem, kteří v takovém světě budou žít. Nebo nebudou a dopadne to obdobně, jako vždy když pohár trpělivosti přetekl. Odejdou ti schopnější, chytřejší, kteří se nebojí a umí se o sebe postarat. Tak to bylo po Bílé Hoře, kdy odešli exulanti vč. Komenského. Po obsazení Slezska vítali protestanští obyvatelé pruského krále Friedricha Velikého, jako osvoboditele od náboženského útlaku. Friedrich Veliký zval schopné řemeslníky protestantského vyznání, kteří mimo jiné založili Nový Kolín, dnešní berlínskou čtvrť Neukölln, kde už dnes žije většina obyvatel z úplně jiné části světa a hlavní ulici s oficiálním názvem Sluneční alej se běžně říká Arabská ulice [4].
Před nacismem i před reálným socialismem také utíkali ti schopnější. Skutečně to tak opět chceme?

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Tommy_Robinson_(aktivista)

[2] https://www.sosp.cz/

[3] https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/have-your-say/initiatives/12872-Zarazeni-nenavistnych-verbalnich-projevu-a-trestnych-cinu-z-nenavisti-na-unijni-seznam-trestnych-cinu_cs

[4] https://www.focus.de/politik/sicherheitsreport/sonnenallee-in-berlin-neukoelln-wie-anwohner-auf-berlins-arabischer-strasse-leben_id_10394706.html