Drahé energie jsou produktem ze „štrasbursko-bruselské dílny“

Regulace, dotace, nařízení, kvóty, omezování, plýtvání. To jsou produkty rozhodování vedení Evropské Unie. Před cca 10 lety v „energetických balíčcích“ schválená, nedomyšlená legislativa, prosazená Německem, přináší hořké plody.  

Současný růst cen energií je důsledkem nekompetentních, krátkozrakých rozhodnutí. Evropská unie nastavila před cca 10 lety tzv. „energetickými balíčky“ regulaci trhu s energiemi. Výrobce musí být oddělený od přepravce a od prodejce. Vyrobená elektrická energie se prodává na energetické burze v Lipsku. Do řetězce mezi výrobcem a spotřebitelem je tedy vloženo několik dalších firem: provozovatel přenosové soustavy, provozovatel distribuční soustavy, operátor trhu a obchodník s elektřinou, což energii konečnému spotřebiteli prodraží.
Tato legislativa fungovala, dokud nabídka energie převyšovala poptávku. Postupně se omezovaly dlouhodobé kontrakty na dodávky plynu, v nichž cena byla stanovena buď pevně nebo na základě nějakého vzorce, např. s vazbou na cenu ropy (v minulosti) nebo plynu (v současnosti) v minulém období. Obchodníci s energiemi nakupovali čím dál větší podíl energií na spotovém trhu, tedy uzavírali pouze krátkodobé kontrakty. Např. plyn je v létě podstatně levnější, protože není tak velká spotřeba a dá se uskladnit.
Ceny energie ve všech státech se tedy odvíjejí od burzovní ceny. To znamená, že když se na území jednoho ze států EU přestane vyrábět část energie, např. tím, že v Německu přestane foukat a nebude svítit slunce, tak lokální nedostatek začne mít vliv na cenu v celé Evropské unii.
Obdobně to funguje i s plynem. V zásobnících je u nás uskladněno přes 3 miliardy m3 zemního plynu, ale ten patří obchodníkům, a ti ho mohou prodat tam, kde chtějí, tedy i mimo území ČR.
Za těchto podmínek žádná státní energetická koncepce nemůže zajistit trvalý dostatek levné energie pro ČR. I když se v ČR postaví 5 dalších elektráren, tak to dle výše uvedeného neznamená, že u nás bude dostatek levné elektřiny, pokud budou v platnosti „energetické balíčky“, nařízené Evropskou unií.
Další „vynález“ „Bruselu“ jsou „emisní povolenky“, s nimiž se obchoduje. Při výrobě 1kWh elektrické energie v uhelné elektrárně vznikne cca 700 g CO2. Za „emisní povolenku“ na 1 tunu CO2 se v současnosti platí přes 70 €. Pro domácí spotřebu vyráběná elektřina by mohla být převážně z „čistých zdrojů“. Protože se ale vyváží české uhlí ve formě elektřiny (vývoz činí cca 20% vyprodukované elektřiny), tak i český spotřebitel platí více za emisní povolenky.
Naši legislativci nezaostávají v tvorbě absurdních regulací za „bruselskými“. Dopravit elektrickou energii z vlastní solární elektrárny na střeše domku svému známému na druhé straně ulice stojí více než dvojnásobek toho, co stojí doprava stejného množství energie obsažené v zemním plynu z Ruska do ČR. V tom jsme na tom ze všech států Evropské unie asi nejhůř.
O cca 40 miliardách Kč, které u nás každoročně platíme solárním baronům (tedy každý obyvatel, vč. dětí každoročně průměrně 4 000 Kč), je zbytečné se rozepisovat. Jen připomenu, že tento megatunel, který nám sebere celkem cca 1 000 miliard Kč, je také důsledkem nekompetentního naplňování voluntaristického rozhodnutí bruselské vrchnosti našimi politiky. Nebo byl tento megatunel zorganizován záměrně a umožnil lukrativní byznys těm, kteří měli včas potřebné informace, dokončili stavbu elektráren v krátkém termínu a tím získali nejvyšší dotace na vyrobenou elektřinu? Ty informace mohli získat nejdříve pouze známí politiků…

Přiměje současná energetická krize naši a bruselskou vrchnost ke změně legislativy, nebo se máme připravit na pravidelné opakování krizí a další zdražování?