Znovu vkládám poupravený blog. Nejsem tak zapomnětlivá, abych ho vkládala dvakrát, ale smazali mi ho, protože jsem použila jsem slovo vrah.., to se nesmí ani obecně...
Své děti od mala poučujeme a vychováváme, jak se mají chovat. Učíme je chodit přes silnici - že se mají rozhlédnout a chodit jen po přechodu. A věříme, že pak budou v bezpečí, ale došlo mi, že nikdy nebudeme vědět, jestli domů dojdou..
V pátek cestou ze školy zemřel v Praze Jinonicích třináctiletý chlapec. Šel domů, bylo hezky a možná se těšil, že si užije den. Možná by šel někam sportovat nebo za kamarády. Domů ale už nedošel. Na přechodu zemřel, srazil ho řidič. Zranění byla podle Aktuálně.cz natolik vážná a devastující, že nebyla slučitelná se životem..
Místo jsem v sobotu viděla. Bez rychlé jízdy by se to podle mě stát nemohlo. Přechod je jen pár kroků na přejití a mělo by se tam jezdit 50 km rychlostí za hodinu. Byla jsem tam...
Žádné články v novinách, jen pár svíček na místě nehody. Jednu jsem také s manželem zapálila. A bylo to moc smutné.. Nebyl slavný, nebyl známý, byl to "jen" třináctiletý teenager, který se na život připravoval. Byl zabitý “autem” a nám to přijde už jako běžné. To se stává... Kdyby to byl terorista (nebo šílenec) s nožem, noviny by se plnily články a zpráva by třeba obletěla Čechy.. Tohle nám přijde jako něco, co se stává. Prostě smůla. Smrt na přechodu. Běžná věc?
Mám třináctiletého syna a cítím bolest jeho rodičů a příbuzných a ostatních blízkých.
Ten, kdo ho zabil, nebyl ani zfetovaný, ani opilý (podle Aktuálně.cz). Řidičů, kteří řádí i ve městě rychlostí 100 km za hodinu, je hodně. Vídám je na silnicích... A trnu. Aby někoho nesrazili - bojím se o ty malé postavičky se školními batohy. Tito řidiči nesmí být nijak označení, mají přece svá práva (děti na přechodu nemají nic). Dokud budou dál jezdit po silnicích s minimálními postihy, naše děti se nemusejí vrátit ze školy.
Život chlapci nevrátí žádný blog ani milion článků, ani slzy, ani svíčky na místě zabití. Samozřejmě. Ale jeho život nebyl o nic méně důležitý než životy těch, o kterých se píše a mluví v médiích. O těch, co jsou známí. Zmínka o tom, jak nevinně umřel v krásný letní den někdo mladičký s celým životem před sebou, by být mohla a měla. A to nejen na Aktuálně.cz. Už jen jako "pietní záležitost" a varování, že naše děti a blízcí nejsou v bezpečí.
Řidiče, který ho autem srazil a tím usmrtil (musíme volit opatrně slova a neříkat nic víc) možná zavřou na několik let a v polovině trestu pustí na podmínku. Možná.
Před nedávnem usmrtil na přechodu zběsilou jízdou chodce mladý opilý ruský řidič. Byl propuštěn na kauci, s tím že zde podniká a samozřejmě nepodnikal a utekl. Chyba soudkyně, podcenění situace. Bohužel. Je na něj sice vydaný mezinárodní zatykač, ale své viny (zabití autem v opilosti) litoval “natolik”, že utekl před trestem.
Dokud tohle nebudeme chápat jako opravdu vážný problém, budou dál umírat lidé a naše děti.
Někdo namítá, že řidič se potrestá nejvíc sám, že ho svědomí trápí, když někoho zraní nebo usmrtí. Pomůže to rodičům, oživí to chlapce? A já si říkám, není vůbec jisté, že řidiče tak trápí svědomí... neznáme je. Jen pozorujeme, jak agresivita, zběsilé jízdy, vybržďování, ujíždění od míst nehody se dějí dál a dál. Už nám to přijde běžné.
Smrt dítěte - zbytečná a děsivá - nás chladnými ještě nenechává. A za to jsem moc ráda!
Chtěla bych tímto vyjádřit bolest a soucit s rodiči. Smutek nad zmařeným mladým životem někoho, kdo šel ve špatnou dobu po přechodu. Alespoň to můžu. A zapálit svíčku na jinonickém přechodu pro chodce.
Včera jsem ji zapálila a myslela na toho chlapce. Syn dostal další školení, jak přecházet silnici v Praze (nedaleko od místa smrti chlapce). Každý den se o něj budeme bát. A o další děti, které musejí na přechodech přejít.
