Requiem za zabitého chlapce. Smrt cestou ze školy ve 14.45

Své děti od mala poučujeme a vychováváme, jak se mají chovat. Učíme je chodit přes silnici - že se mají rozhlédnout a chodit jen po přechodu. A věříme, že pak budou v bezpečí. Nebudou. 

Včera cestou ze školy zemřel v Praze Jinonicích v Butovické ulici třináctiletý chlapec. Šel domů, bylo hezky a možná se těšil, že si užije den. Možná by šel někam sportovat nebo za kamarády. Domů ale už nedošel. Na přechodu ho zabil řidič. Na místě zemřel. 
Žádné články v novinách, žádné svíčky na místě nehody nejspíš nebudou. Nebyl slavný, nebyl známý, byl to "jen" třináctiletý teenager, který se na život připravoval a měl určitě i svůj vlastní život. Který mu vzal ten, kdo zabíjel. Zabíjel autem a nám to přijde už jako běžné. To se stává... Kdyby to byl muslim (nebo šílenec) s nožem, noviny by se plnily články a zpráva by obletěla svět. Tohle nám přijde jako něco, co se stává. Prostě smůla. 
Mám třináctiletého syna a cítím bolest jeho rodičů a příbuzných. 
Ten, kdo ho zabil, nebyl ani zfetovaný, ani opilý, byl to "jen" silniční vrah. Takový, který jezdí i ve městě 100 km za hodinu nebo víc. Vídám je na silnicích... A je jich hodně. Dokud budou jezdit po silnicích vrazi, naše děti se nemusejí vrátit ze školy.
Život chlapci nevrátí žádný blog ani milion článků, ani slzy, ani svíčky na místě zabití. Samozřejmě. Ale jeho život nebyl o nic méně důležitý než životy těch, o kterých se píše a mluví v médiích. O těch, co jsou známí. Zmínka o tom, jak nevinně umřel v krásný jarní den někdo mladičký s celým životem před sebou, by zpráva být mohla a měla. Už jen jako "pietní záležitost" a varování, že naše děti a blízcí nejsou v bezpečí.

Vraha, který zabíjel (a omluva, že nechtěně, tady není na místě) možná zavřou na dva (tři?) roky a v polovině trestu pustí na podmínku.

Před nedávnem usmrtil mladou Kolumbijku na přechodu zběsilou jízdou mladý ruský řidič, navíc opilý. Byl propuštěn na kauci (se slibem, že neuteče a že zde podniká) a samozřejmě nepodnikal a utekl. Chyba soudkyně, podcenění situace. Dokud to nebudeme chápat jako opravdu vážný problém, budou dál umírat lidé a bohužel i děti. Precedens je - vykroutíme se z toho...

Chtěla bych tímto vyjádřit bolest a soucit s rodiči. Smutek nad zmařeným tak mladým životem někoho, kdo šel ve špatnou dobu po přechodu. Alespoň to můžu. A zapálit svíčku na jinonickém přechodu pro chodce.