Je Boží hod velikonoční. Hezký křesťanský i předkřesťanský svátek jara. V Evropě se rodiny scházejí a společně navštěvují kostely, nikdo není, pokud to jde, sám.
Po návštěvě kostela se opulentně hoduje v hospůdkách s velkými rodinami u velkých stolů. Hodiny a hodiny se jí a povídá. Nikdo nemá potřebu se opíjet. Odpoledne se tam, kde mají tepleji, procházejí promenádou kolem moře. Děti, přátelé, rodiny. V Itálii jsou Velikonoce opravdu rodinné a hezké.
I jinde v Evropě se slaví vesele a vesele jsou ozdobeny i domy a zahrady. V Čechách Velikonoce pomalu mizí a mění se ve slavnost jídla a alkoholu nebo "dovolenou" na chalupě.
Když jsem byla malá, pamatuji si ještě na koledníky, kteří zvonili za dveřmi našeho panelového domu na tehdy dělnickém a opravdu neromantickém Mostecku. Chodili s pomlázkou. A bylo to napínavé. Kolikrát jsem prosila mámu, aby žádného, ale fakt žádného kluka nepouštěla domů. A ona vždycky pustila a já byla vyšlehaná neznámými dětmi i teenagery. A to nebylo ještě vůbec nic. Mamka mi vyprávěla, jak za jejího mládí (dnes je jí 70) kluci na vesnici holky šlehali tak, že měly někdy až jelita a vycpávali si své sexy zadečky polštářky a vším možným, aby to tak nebolelo. Kluci tak dávali najevo i svůj zájem. Pokud se někomu holka líbila, nemohl nepřijít ji vyšupat a to pořádně.
Jsem "udržovatelka tradice", ale někdy to už nejde, ani přes jakékoli snahy. Koledníci nechodí. Zvyky mizí.
Když byl syn menší, poslala jsem ho v naší ulici koledovat, styděl se, nikoho nešlehal, ale i tak byly ženy potěšeny a dostal Kinder vejce. Teď je mu 13 a místo tradice hledá u babičky mlsky od zajíčka (který chodí v Anglii a Americe). Koledovat se už nechodí, zahrádky a domy se velikonočně nezdobí. Rodiny se scházejí méně a méně.
Jeden pán z Moravy mi poslal příběh, jak minulý rok chtěli s kamarády "vyšupat" holky z jejich vesnice. Skončilo to tak tak - téměř trestním oznámením. Na návštěve byla vyšupaná Američanka, vzali to šmahem - každou ženu v domě. A místo vajíčka, byla tak rozčilená a šokovaná, že chtěla volat na policii a oznámit napadení. Být mužem, bála bych se chodit dnes s pomlázkou, máme i v Evropě "MeToo"? Bála bych s jít s pomlázkou na sousedku v Praze nebo v Liberci nebo v Brně a kdekoli, že to nebude dobře chápat. A je to škoda. Mizí krásné a veselé věci kolem nás, včetně tradic. Lidé chodí na psychoterapii s diagnózou "neveselosti" a s tím, že necítí radost. Mají se dobře a radost a dobrý pocit přesto nemají. Opouštíme veselé a hravé tradice, i ty zásadní, a život pak zůstává bez chuti, barvy, vůně nebo zápachu.
Je to škoda, jsem ráda, že jsem ještě to "hody hody doprovody alespoň trochu zažila". A nejen to....
Snědla jsem už nedělního beránka, půjdu na velikonoční oběd s manželem a zítra budu vyšupaná i s naší kočkou.
Tak hezké a veselé Velikonoce všem!
