Vcházím do knihkupectví a už se mi podlamují nohy jako drogově závislému, který nesehnal svou dávku. Potřebuju nutně knížku! A tuším prohru. Srdce buší a v hlavě víří myšlenka - že zase nebude co vybrat.
A je to tady. Na stolech trůní naskládané nesmysly: kuchařky a mnoho pokusů poradit všem, jak dobře žít, dobře podnikat, dobře reagovat, být dobrým rodičem, být dobrým politikem, být dobrým šéfem, být dobrou matkou, otcem, mužem i ženou, být dobrým ve všem, na co si vzpomenete. A pak novinka - knihy youtuberů, jak začali dělat youtubery (asi). A do toho apokalyptický pult zkrášlují romány pro ženy (láska, vztahy, překážky v lásce) a vtipné brožurky "Padesátka a jak ji přežít","Tipy tety Haliny" a další a další.
KDE JSOU KNIHY? KDE JE MÁ DROGA? Zoufám si. Ale marně. Maximálně mé oči a i já klopýtnou o obr kuchařku Ládi Hrušky a jiné ohromné knihy o vaření. Obři. Beletrie nikde. A když v posledním zoufalém tažení doklopýtnu k třetímu pultíku skvostů, přivítají mě tituly "Zmizelá" a "Vrazi mé dcery", "Tělo v rozkladu", "Psycho v kuchyni" a jiné detektivní a hororové žánry. V hrůze, že beletrie opravdu zmizela a budu na suchu (bez drogy- bez knihy) a v omámení vystavenými tituly knih zapomínám na jména oblíbených autorů. Až zahlédnu jedno - světélko v mlze - autorka s cenou Madnezia litera. Je to ona! Třesoucí se rukou ji uchvátím. Ale ne - to je pro děti! Víc už nezvládám. Prodírám se ven bez drogy, bez knihy. Knihy došly. Dobré knihy. Knihy píše každý,ale knihy to nejsou. A do obchodu s knihami už to riskovat nebudu.
Literatura má dřít kůži života a naplňovat uvnitř. Přesahovat. Co by tomu řekli skuteční spisovatelé, kdyby viděli tu apokalypsu rádoby knih. Jsme národ dobrých spisovatelů, ale kde jsou? Kde jsou knihy nominované na literární ceny? Kde je mám hledat? Proč se literarura stala předmětem byznysu a povrchnosti? Nemusíme je kupovat, ale i tak na nás cení laciné barevné tlamy na nejviditelnějších místech knihkupectví. Knihy mizí. Dobří spisovatelé píší po nocích,aby se ve dne mohli živit.
Po návštěvě knihkupectví se cítím jak po zátěžovém testu na pilota Boeingu. Bude nutný zákusek a tekutá čokoláda, sladké na nervy a posezení v klidu.
Už si to rovnám v hlavě. Jestli dnes na nenajdu dobrou knihu (jako že nenajdu), budu raději psát svou vlastní. I když ji nikdo asi nevydá, protože nejsem slavná.
