Tato věta ze mne vypadla tak spontánně ve chvíli, kdy jsme „u piva“ narazili na politickou scénu a rozebírali jsme se známými ty nekonečné bitky politických stran o voliče.Seděli jsme u stolu, kde se nacházeli různé věkové kategorie, od středních let až po důchodce.
Bavíme se o všem možném, o sportovních výkonech našich fotbalistů - reprezentantů v SAE, o tom, jaké to bývávalo za dob Kollera a Šmicera, jak se na to dnes na všechno kálí, a mě nenapadlo nic jiného, než že jsem to okomentoval několika větami:
„Až bude každej fotbalista ohodnocen za svůj výkon a výsledky, tak to bude vypadat jinak. Je to jako s platama a důchodama. Když může brát nemakačenko skoro stejný peníze jako člověk, který dělal celý život do úmoru, tak to bude stále v řiti (parafrázováno).“
Na to se rozvinula debata, kdo to s republikou a s lidmi myslí lépe, a pomalu se situace uchýlila do roztržek, že socani jsou komouši a modráci jsou taky komouši a po Klausovi se všechno rozkradlo a socani kradou ještě víc. Naprosto zářný příklad toho, jak je polarizován pohled na politickou situaci. Jeden nesnáší Mirka, druhej nesnese Jirku. Ono ale došlo na jinou argumentaci.
Dlouholetý kamarád Václav (přezdívaný Kozel), který kdysi pracoval u Železniční policie a v současné době je v důchodu, tam vyřkl své přesvědčení, že bude volit Paroubka, protože ten zajistí, že mu neseberou režijku a budou dávat třináctej důchod. J
Ptám se: Vašku, prosím Tě, tomu Ty věříš ?
Odpovídá: No jasně, když můžou mít ve firmách třináctej plat, proč by ho nemohli mít důchodci?
Tak to ze mne vypadlo a říkám: Ty jsi normálně prodejnej Vašek, Paroubek si Tě prostě za dvě stovky měsíčně kupuje. Je Ti to jasný?
Nemělo smysl s ním rozebírat to, že na to stát nebude mít, aby takovéto sliby plnil pod vedením soc.demokratů, rovnou jsem mu při jeho zatvrzelosti řekl, že je hlupák, že tomu věří a že to pozná po volbách.
V legraci jsem předeslal, že když budu mít větší obrat firmy, tak Paroubka přeplatím a budu dávat tři stovky měsíčně těm, kdo volit Paroubka nebude. Tuhle licitaci chvíli v hlavě Vašek měl, protože když jsme odcházeli, tak se mne zeptal, jestli jsem to myslel vážně. Lehce každému dojde, jak dlouhou bych měl frontu na podepsání volebného ve výši 150 % v porovnání se socany a na kolik by mne to přišlo si snad ani netroufám odhadovat.
Také snad každému dojde, jak se dnes voliči rozhodují, podle čeho jsou jejich myšlenky ovlivňovány. Ono mnoho spoluobčanům vadí, na jaké si ti politici přijdou peníze, zvlášť, když to jsou třiceti-padesátinásobky jejich přijmů. A to, že chtějí taky přidat, kdo dá víc, jen za vhození lístku do urny, na to se už nekouká.
Doufám, že v budoucnu nedopadneme stylem:
Vašíčku, učit se vůbec nemusíš. Úplně stačí, až budeš velkej, že budeš volit socialistickou stranu a ta Ti zajistí nádherný život a stálý příjmy. Všichni, co se budou učit, aby něco uměli, ti Ti na to vydělají.
