Jako soukromý podnikatel pracuji na rozvoji firmy s vlastní strategií obchodu a služeb, které poskytuji svým zákazníkům. Každý den čelím různým nástrahám, riziku podnikání, konkurenčním bojům, pracuji na zvyšování příjmů, snažím se snižovat výdaje a každým dnem přichází něco, co mne dokáže doslova nadzvihnout.
Sedím u počítače a pročítám příspěvky na blogu iDnes, občas na něco zareaguji a pošlu příspěvek do diskuze k tématům, která mne zajímají. Zrovna mne osobně nenapadá žádné téma, na které bych napsal svůj příspěvek na blog. Avšak je 22:10 a zazvoní zvonek. Jdu ihned k oknu, otevřu a do tmy zavolám „haló, kdo je tam?“. Nic, jdu ke dveřím, otevřu, tam nikdo. A tak ten zvonek probral mé tvůrčí myšlenky, protože mi to už nepřipadá normální.
Příběh č.1
Zaměstnanec, kterému jsem poskytl možnost přivýdělku v listopadu a prosinci 2008, kterému jsem tuto možnost a svoji důvěru dal na základě dlouholeté známosti z předchozího zaměstnání, mě v lednu 2009 požádal, jestli bych nepřispěl zbožím své firmy do tomboly na maturitní ples jeho syna v jiném městě. Vyhověl jsem mu a poskytl zboží v ceně cca 500 Kč, které jsem nezahrnul do odečitatelných položek, tudíž jsem jej zaplatil sám, a to s příslibem rozšíření působnosti a navýšení budoucích obratů firmy. Během týdne se znovu ozval, jestli bych nebyl tak hodný a nepůjčil mu 2000 Kč na útratu na plese, jelikož má teď finanční problémy, a hlavně aby to nevěděla manželka. Po uvážení jsem mu půjčil 1000 Kč s tím, že mi je musí vrátit po výplatě v únoru, protože budu potřebovat peníze na plánovaný nákup zboží. Samozřejmě souhlasil. Čekám, po týdnu po výplatě mi přijde SMS, že má problémy, že museli doplácet elektřinu a plyn. Počkal jsem tedy do dalšího měsíce. Když jsem se ozval v březnu, nepřišla mi odpověď, volám - telefon mi nebere. Napsal jsem SMS, že pokud nedostanu dluh do 25.3., přiúčtuji mu tombolu a po tomto datu chci 1500 Kč. Bez odezvy, na zprávy neodpovídal, hovory nezvedal, nechával se zapírat. Když mé pokusy kontaktovat jej již ztratily význam, došla mi trpělivost a koncem května jsem se zastavil u nich doma a sdělil manželce, ať mu vyřídí, aby se mi přestal vyhýbat a okamžitě vyrovnal své záležitosti se mnou. Týden pryč a opět nic. Ztropil jsem jim tam na ulici takovou scénu, že jsem z toho měl narušené hlasivky. V tu chvíli jsem se stal lichvářem a hajzlem, co rozvrací slušnou rodinu. Také jsem se stal bývalým kamarádem, protože jsem ho prásknul. Na účet mi přišlo 1000 Kč až v červenci, mezitím na mé naléhání ještě přibývaly výhružky typu „jestli s náma budeš takhle jednat, tak na tebe pošlu bráchu policajta a uvidíš“.
Příběh č.2
Jednoho slunečného dne v červenci přijedeme z pracovní cesty a při příchodu ke vchodovým dveřím vidím na stěně u zvonků, na dveřích a na schodech rozplácnutých asi 5 vajec. Zakroutil jsem hlavou s myšlenkou, že tady u nás nebydlí nikdo s růžovou hlavou, na které tyto slepičí výplody nedávno na Andělu létaly. Od paní, která tyto pozůstatky poté v rámci domovní služby uklízela a čistila vše zalepené, jsem se dozvěděl, že se to stalo předchozí den a to ve dne, protože to tam ráno nebylo.
Příběh č.3
V letních měsících jsem ve volných dnech přislíbil svému známému pomoc při větším počtu zákazníků v nedaleké restauraci, že můžu dle potřeby bezplatně pomáhat obsluze s roznáškou nápojů a mytím sklenic, úklidem, atd. Zaměstnaná servírka, která přišla na tento post z jiného podniku, dávala svému okolí značně najevo, že jí to tam nebaví, pracovní vytížení není na její osobu ušité a svými kyselými projevy spíše zákazníky odpuzovala. Osobně jsem ji upřímně z očí do očí radil, aby se zamyslela nad tím, co dělá a nedělá. Také jsem jí jednoho dne sdělil, že by možná potřebovala být nezaměstnaná, aby pochopila, co to je vážit si práce. Začátkem srpna jsem přišel posedět do jiného podniku a tam se bavila parta o uvedené servírce a na mne také směřoval jeden dotaz, co na to říkám. Souhlasil jsem s jejich diskusí s tím, že to samé slyším skoro od každého zákazníka uvedené restaurace. Za tři dny na mne vyjel její přítel, který mi vynadal za to, že je dva pomlouvám. Přičemž o něm konkrétně jsem nevypustil ze svých úst ani slovo. Takhle jsem se stal drbnou a pomlouvačem v prostředí lidí, kde se pravidelně jako podnikatel pohybuji. Také jsem se na stejném místě dozvěděl, že poslední dobou nějak machruju J
Příběh č.4
V roce 2008 jsem zakoupil do služebního vozidla navigaci GPS, která je velmi dobrým pomocníkem do auta pro cestování do neznámých míst, pomáhá při orientaci na křižovatkách, jízdních pruzích, napomáhá k pružnějšímu řešení harmonogramu cest. Byla to drahá záležitost, bral jsem to jako dobrou investici nejen pro mne, ale hlavně pro řidiče, kterým to usnadní práci. Koncem července 2009 jsem o ni přišel, hodila se někomu jinému, popisoval jsem to jako příspěvek do rozpočtu někomu, kdo to jistě potřeboval víc než já.
Příběh č.5
Za posledních čtrnáct dnů se již třikrát stalo něco, co mě také přimělo k zamyšlení. Přicházím ke svému bytu nebo odcházím a předdveřní rohožka je posunutá přes práh až na dveře. Nikdo na patře neuklízel a i kdyby, tak to vrátí. Tudíž mne napadá jediná věc - test mojí přítomnosti doma. Rohožku upravím do původní polohy a pokračuji.
Víte, vážně pokračuji a ve všem. Vždycky budu mluvit, jak mi zobák narostl, nesnáším přetvářku. Vždycky se budu řídit tím, co mne naučili moji předkové a můj dosavadní život - jestli něco chceš, tak si na to musíš vydělat. Svůj soukromý majetek si ochráním a budu pro to dělat maximum v jakýchkoli aspektech. Cokoli dělám, budu s odpovědností sobě vlastní dělat dál. Zodpovědnost však vyžaduji i ve svém okolí.
Leckoho by podobné záležitosti přivedly do stavu paranoické psychické poruchy. Tyto příběhy nemusí mít vůbec nic společného, ale pokud ano, byť jen dva z nich, svědčí to pouze o zvrhlé kultuře jednání lidí, kteří své problémy neumí řešit jinak, než přidělávat problémy jiným. Také možnost malomyslné msty za něco, co jsem řekl, udělal nebo jak sebevědomě vystupuji, a někdo to nemůže strávit. V poslední době je to ad absurdum recept, který denně dostáváme jako kapky z médií, tisku, internetu, kde dokazují mnozí političtí zoufalci svůj postoj k morálce a odpovědnosti za své činy, a vůbec svými činy a projevy přímo popouzí k tomu, že to jde - jednoduše a bez skrupulí.
