Tedy poslední odstavec zdejšího článku o genderových stereotypech mě hluboce vyděsil. Autorka v něm chce genderově napravovat dokonce i pravopis!!! A taky žádá legislativní změny, a taky ohrožuje zaměstnavatele, média a dokonce i naši osobní svobodu.
Neumím si totiž jinak vysvětlit, co znamená, že „veškerá korektnost a nabourání stereotypů musí fungovat i v každém zvlášť“. Je to děsivé, když si člověk uvědomí, že se dovolává zároveň i legislativních změn. Je to děsivé, protože já nechci nabourat ony údajné stereotypy. No, jen si představme, jak by to asi vypadalo s takovými pohádkami? Nejspíš bych musela svým dcerám večer číst O šípkovém princi, který dlouho spal než se Růženka k němu prosekala roštím, či jiném princi, kterého unesl drak, kterého pak zabila další udatná princezna? Anebo, ať nejsem jen u pohádek, neměl by T-Mobile dostat šílenou pokutu za službu Girls talk, dovolil si tak přece příliš! Takových příkladů bychom našli spoustu.
Co tedy genderové aktivistky opravdu chtějí? Změnit společnost, ale jak? Podobně jako soudruzi mluvili o revoluci zdola a přitom ji udělali úplně jinak. Hesla genders často znějí dobře, některá dokonce i mým uším (taky když jsem pracovala, nepřišlo mi spravedlivé mít méně než muži, když dělám stejnou práci), jenže když pak čtu až dokonce... Je absurdní, co všechno může vadit - slečna, paní, živitel, pravopis...
Začínám z toho mít dojem, že ideologií, která nyní ohrožuje svět, je feminismus. A to i přesto, že emancipovanou ženou jsem opravdu ráda. Ale teď mě omluvte, děti pláčou, manžel asi bude mít hlad, a protože máme role naštěstí ještě genderově nepoznamenané, musím jít…. (tedy nemusím, ale chci!)
