Vánoční projev prezidenta Zemana

Měl jednu velkou přednost – byl milosrdně krátký. To je nutné ocenit. Prezident tak jde s dobou, která přeje kratším televizním výstupům i vstupům; i když některým starším občanům České republiky se možná bude po delších prezidentských projevech stýskat.

Jinak tento vánoční rozhodně nepatřil k těm nejlepším rétorickým výkonům Miloše Zemana. Působil unaveně, vyčerpaně a celý jeho výstup byl až přehnaně apologetický. Nejdřív vysvětloval a hájil se, proč to přesunutí termínu prezidentského projevu z Nového roku na druhý svátek vánoční, den svatého Štěpána. 

A pak se věnoval už jen sobě. 

Chválil sám sebe za to, jak své prezidentské sliby splnil. To byla další slabina, ten projev byl egocentrický, zahleděný do sebe, o Miloši Zemanovi, nikoli o republice a jejich občanech. Jako by nepromlouval k nám, ale jen k sobě, do zrcadla. Věnoval se své osobě, nikoli občanům a zemi. Tím zřejmě ani nebude občany příliš sjednocovat, ale naopak spíše rozdělovat, protože ti z nich, kdo nejsou jeho nadšenými stoupenci, mohou být jeho egocentrismem jen dále a více popuzeni. 

Takže když tento projev Miloše Zemana srovnáme například s tím jeho ke státnímu svátku republiky dne 28. října, který byl vynikající a vskutku státnický, tento působil celkově mdle, rozpačitě a unaveně. 

Možná si ho nechat až na 1. leden by nemuselo být až tak špatným nápadem. 

I když na druhou stranu po silvestrovské noci…