Připiš mě na ten seznam, Adame...

Mladý pravicový kluk. Četl mou knížku „Vzpoura proti revoluci 20. století.“ Její hlavní teze: svoboda je nejdůležitější politickou hodnotou; je důležitější než (biologické) přežití.

Pak propadl konspiračním teoriím; Dick Cheney prý 11. září 2001 zmasakroval tři tisíce amerických občanů. 

A před Vánocemi přišel ten „seznam“. 

Proboha, Adame, já myslel, že seš konservativec! Konservativci vědí, že démoni minulosti  mrtví nejsou, ale – v tom nejlepším možném případě – jen spí. 

V případě střední Evropy však pouze slabě dřímají. 

Sestavovat seznamy osob! Zbláznil ses? 

Na Tvém seznamu jsou i lidé, s nimiž souhlasím v 75% případů. Říká se jim „pravice.“  Pak jsou tam i lidé, s nimiž souhlasím ve více než 50% případů. Říká se jim „spojenci.“ A pak jsou tam i lidé, s jejichž názory většinou nesouhlasím. Říká se jim „levice“; každopádně však taky „spoluobčané“. 

Většina lidí na Tvém seznamu má něco společného. 

Většinou jsou to pro-američtí antikomunisté. 

V koho zájmu je jejich diskreditace? Ať už subjektivní pohnutky Adama byly jakékoli – a já jsem přesvědčen, že byly dobré – onen „seznam“ objektivně slouží speciálnímu zájmu, který tady přetrvává a nemizí již několik dekád. Kdo mát ten speciální zájem?   

Ein Volk, ein Reich, ein Führer. 

Rusové, Rusko, Putin. 

Adame, dvě ze tří nejnádhernějších, nejvzletnějších a nejvznešenějších slov v každém jazyce světa jsou „pravda“ a „láska“ (tím třetím je „svoboda“). 

Raději „pravdo-láskařem“, než podílet se – z jakýchkoli subjektivních důvodů - na tom, co objektivně napomáhá linii Kremlu. 

A Lubjanky.