Norsko: kdo, proč a jak?

Předpokládejme, že informace, které zatím máme, jsou pravdivé: u úřadu premiéra byl proveden masivní bombový atentát a nevíme, kdo jej provedl a zorganizoval. Na ostrově Utoya střelec postřílel desítky mladých sociálních demokratů, pro které měl mluvit i premiér, a střelec (teď již zatčený) není ani rodilý muslim, ani muslimský konvertita, nýbrž naopak krajně pravicový odpůrce muslimů.

Otázky jsou: Zorganizoval oba zločiny stejný organizátor? Anebo mají organizátory dva, různé? Pokud je pravdou to první, pak kdo to byl a proč? Pokud to druhé, kdo byli organizátoři obou zločinů, proč k nim došlo, a hlavně, jak – tj. proč ten druhý časově navazoval tak rychle na ten první? 

Když přišly zprávy o onom bombovém  útoku proti vládním budovám, a bombě umístěné v automobilu, mohlo se odhadovat, že se jedná o akci radikálních muslimů, k jakým – a k pokusům o ně - v Evropě (či ve světě) došlo již mnohokrát. Jinými slovy, mladí místní muslimští radikálové, kteří se hlásí k Al-Kaidě. Mimochodem, přesně před rokem byl policí zmařen pokus o takovýto atentát v Norsku a Švédsku, a co jim nevyšlo před rokem, mohlo jim vyjít letos... 

Když však přišla zpráva o střelbě na sjezdu mladých sociálních demokratů, kde měl mluvit i premiér (podle prvních zpráv šlo dokonce o střelbu na premiéra), dalo se usuzovat, že jde o mnohem větší akci než jen „běžný“ bombový výbuch ze strany místních radikálů; a pokus zabít premiéra synchronně s atentátem v centru města naznačoval mstu, či odplatu či snahu ublížit Norsku za něco, co dělá – jakož i zřejmě, vzhledem k rozsahu a intenzitě akce - zapojení služeb cizí země. V tomto případě nejpravděpodobnější se zdá být Libye, konkrétně Kaddáfí, kvůli účasti Norska v libyjském konfliktu. (Poté, co se NATO rozhodla zasáhnout do libyjské občanské války, bylo nasnadě, že tak mstivý člověk jako Kaddáfí dříve nebo později něco „velkého“ v Evropě provede.) 

Zpráva o střelci coby příslušníku krajní pravice s odporem k islámským imigrantům vyvolává otázky tyto: 

Proč to udělal? Byl (spolu?)organizátorem útoků obou? Anebo ta jeho střelba navazovala na bombový útok v centru města jen chronologicky, nikoli však organizačně, neboť na tom prvním se nepodílel? V takovém případě, proč vykonal ten druhý? 

Proberme to postupně. 

Nejdřív hypotéza druhá, onen střelec se nepodílel na organizaci bombového útoku, jen na něj svou střelbou reagoval a časově navazoval. Ale proč? 

Pokud si myslel, že moslimští radikálové provedli onen bombový útok první a on jako krajně pravicový radikál na to chtěl „reagovat“, pochopitelný (leč opět zločinný) by byl jeho útok na islámské cíle. On však zaútočil na mladé sociální demokraty. Proč? Proto že jsou vládní stranou a proto, že sociální demokracie tradičně podporovala výraznou imigraci moslimů? To je možné, že mu to takto v hlavě přeskočilo. Ale v takovémto případě by zřejmě připravil nějaký manifest, v němž by své jednání „obhajoval“. 

Teď ta hypotéza druhá: onen střelec se na bombovém atentátu proti budově premiéra podílel, nebo jej dokonce zorganizoval a provedl. Opět, tady bude klíčové zjistit, zda připravil nějaký politický manifest. Bez manifestu je tato varianta stejně nepravděpodobná, jako varianta sebevraždy bez dopisu na rozloučenou... 

Pokud toto byl ten případ – zorganizování a provedení obou zločinů – pak z hlediska jeho politických cílů (zastavení islámské imigrace do Norska) je to naprosto nelogické a kontraproduktivní. Všichni nakonec zjistí, že to byl on (případně krajní pravice) a nikoli muslimští radikálové, nikdo pak nebude vinit muslimy; naopak, nastane tvrdá a destruktivní kampaň proti všem, kdo požadují omezení islámské imigrace, ať již radikály či umírněné. Tedy z hlediska střelce „medvědí služba“ jeho politické cause. 

Toto by udělal jen tehdy, kdyby byl politicky extrémně hloupý a navíc mentálně vyšinutý. Pak by to byl tragický zločin ze strany vyšinutého jedince, z něhož by se neměly nějaké politické závěry vyvozovat. 

Pokud to ale nebyl jeden vyšinutý jedinec a oba útoky měly organizátora stejného, pak se nejspíš jednalo o širší organizaci, v níž byl ten střelec pouze členem jedním. Byl použit pro cíle organizace širší a větší než on sám; a pokud byl prostoduchý, pak přímo zneužit, neboť jeho akce jeho proti-islámským cílům nepomůže. 

Míra oné destrukce pak ukazuje spíše na snahu Norsku ublížit, Norsku se pomstít. To opět vyvolává otázku po účasti agentů cizí vlády, nejspíš Kaddáfího. 

Stál-li za tím Kaddáfí, je to vzhledem k jeho dosavadním počinům sice plně očekávatelné a srozumitelné, leč zároveň jeho poslední chybou: útok na členskou zemi NATO, aktivizace Článku 5, atd. 

Zatím však víme velice málo a rozhodně bychom neměli spěchat k definitivním závěrům.