„Ladies First“ – aneb věnováno Tereze B.

Na blog Terezy Boehmové již skvěle reagovali Václav Štěpán Há David či moje ctěná manželka. Jejich argumenty tudíž opakovat nebudu, pouze je shrnu: s tzv. liberálním feminismem problém nemáme, jenomže malér je, že feminismus, jak se mu všeobecně rozumí dnes, vůbec není liberální.

Ale přesto bych reagovat chtěl na jedno nadnesené tvrzení Terezy Boehmové: „Všude jinde v západním světě vědí, že feminismus jako hnutí udělal pro ženy na téhle planetě strašně moc a jen díky odvážným feministkám a feministům, kterých v historii - a dokonce i té české - nebylo málo, mohou dnes ženy chodit volně po ulici, mohou volit, studovat a chodit do práce a brát za to slušný plat. Jen díky feminismu ženy přestaly být méněcenné bytosti a svět nás bere vážně."

Skutečně?

Jak je tedy možné, že v této západní „mužské", „patriarchální" civilizaci, v níž ženy byly údajně utiskovány a neměly žádný práva, ještě i v před-feministickém období platila zásada „Ladies First!" Pokud šlo o zachraňování životů při přírodním či jakémkoli neštěstí, ti muži, kteří vládli, totiž společnosti vnutili zásadu „ženy v první řadě" či „ženy především"!

Byla-li ale ta civilizace tak nechutně mocensky maskulinní a patriarchální, jak to, že muži měli povinnost v první řadě a především zachraňovat ženy, a nikoli sebe? Když vládli a měli veškerou moc a ženy údajně neměly žádná práva, proč byly zachraňovány především a v první řadě právě ženy - např. na Titanicu - a nikoli muži?

Jak je to možné? Jak se to mohlo stát? Ještě před feministickým hnutím, dokonce i tím liberálním?

Prosím, pani Terezo, vysvětlete.

Totiž i v předfeministickém období v západní křesťanské civilizaci ženy rozhodně nebyly bez práv. Ano, neexistovala naprostá společenská a politická rovnost mužů a žen. Muži měli privilegia, která ženy neměly - ale i naopak: ženy měly privilegia, která muži neměli!

Politicky nejúspěšnější antifeministické hnutí ve 20. století nevedl žádný muž, nýbrž žena - Phillys Schlaflyová. Američanka Phillys Schlafly vedla v 70.-80. letech 20. století kampaň „Stop ERA", tj. zastavte ústavní dodatek o rovnosti mužů a žen v USA. Tento dodatek (Equal Rights Amendment) byl Kongresem USA a většinou státních legislativ velice rychle schválen, ale podle americké Ústavy, aby se stal její součástí, jej musely schválit parlamenty minimálně ¾ všech států Unie. A byly by jej schválily, nebýt paní Schlafly a její kampaně: ona totiž argumentovala, že kdyby byl schválen a byla by nastolena naprostá politická a společenská rovnost mužů a žen, bylo by to pro ženy nevýhodné, neboť by ztratily mnohá privilegia, kterým se těšily a která muži neměli.

Jaká privilegia?

(1) Pokud jde o vojenskou službu, stát by nesměl diskriminovat mezi muži a ženami a do armády by musel povolávat muže i ženy stejně. Jinými slovy, kdyby z důvodu nutnosti byla zavedena povinná vojenská služba, musely by narukovat ženy stejně jako i muži. Ale to předtím nikdy nebylo, ženy měly vždy privilegium nebýt odvedeny k povinné vojenské službě.

(2) Soukromí žen na toaletách, tj. oddělené toalety pro muže a ženy - toalety segregované na základě pohlaví - by se ve veřejném i soukromém prostoru nejednou staly protiústavními. Po schválení dodatku Ústavy o rovnosti mužů a žen by toalety musely být rázem pohlavně integrovány, tj. musely by se stát společnými pro muže i ženy. Vstup úchylným mužským čumilům na dámské toalety by byl plně otevřen.

Znamená-li toto rovnost mužů a žen, ženy (a i mnozí galantní muži) v Americe většinově usoudily, že to tedy nechtějí. Ústavní dodatek ERA byl nakonec zamítnut. Díky aktivitě politicky činné, sebevědomé a úspěšné ženy Phillys Schlafly, která naprostou rovnost mužů a žen odmítala, neboť věděla, že v civilizaci, v níž platí a vždy platilo „Ladies First!", by nastolení ideální rovnosti znamenalo, že ženy své privilegované postavení ztratí.

Ale Phillys Schlaflyovou, tuto politicky vele-úspěšnou, emancipovanou, hrdou a silnou ženu v pantheonu hrdinek feminismu nenajdete. Ani ji tam ani nehledejte.

Feministky - velice to neliberální, nesvobodymilovné feministky, paní Terezo - ji totiž nenávidí. Z jejich pohledu stála na opačné, „špatné", straně politické barikády - a co na tom, že byla úspěšnější než kdejaký muž? Podle feministek to totiž žádná „skutečná" žena nebyla.

Ale tím se dostáváme k tématu jinému; k tomu, jak současný feminismus nenávidí reálné ženy, jaké skutečně jsou a jak žijí, pokud otrocky nevyznávají dogmata feminismu, tak neliberálního, tak nesvobodymilovného...