Přijmout či nepřijmout pakt rozpočtové zodpovědnosti? Bohužel, často se argumentuje potenciální ztrátou suverenity a našich národních práv. Nic než národ, ale to už tu někdy bylo, vzpomínáte?
Vlastně od počátku našeho angažmá v EU je to pořád to samé. Kritici naší účasti v integračním procesu neustále poukazují na naši národní svébytnost, bohatou historii a národní hrdost. Hrají si na patrioty. Na to, jak nás EU semele a jak nás ostatní státy pohltí. Že je jen otázka času, než se u nás místo češtiny zavede němčina a jak prostě všechno půjde do kopru. V EU budeme tento rok 8 let. Opravdu nevím, jak moc jsme za tu dobu museli opustit své národní tradice a jak moc jsme se museli přizpůsobovat ostatním zemím. Jistě jsou tu ty tragické záležitosti s olomouckými syrečky/tvarůžky a pomazánkovým máslem. Je mi jasné, že tohle je opravdu velká křivda, ale myslím, že bychom ji měli umět skousnout.
Ať se snažím jak se snažím, nějaké omezení naší národní suverenity prostě nenacházím. Jsem připraven na námitku paranoidních euroskeptiků o tom, že k omezování naší národní svobody dochází někde plíživě v temných zákoutích a že normální občané si toho všimnou až už bude pozdě, ale stejně … nějak mi to přijde přitažené za vlasy.
Co se týká zmíněného paktu rozpočtové zodpovědnosti, z informací, které jsou známé se země,které se k němu připojují zavazují připravovat strukturální rozpočty nejhůře vyrovnané, ještě lépe v přebytku. Toto pod pohrůžkou nějak specifikované sankce. Nerozumím, co je na tom pro nás nepřijatelné? Copak my chceme připravovat jiné rozpočty? Chceme jako socialistické vlády v době konjunktury vyhazovat peníze z okna? Pokud máme opravdu vládu rozpočtové odpovědnosti, pak nechápu toto váhání. Další argumenty v podobě složitého ratifikačního procesu (rozuměj výmluva na prezidenta) jsou už jenom k smíchu (nebo k pláči). A opět … probouzejí se hlasy o dalším omezování naší národní suverenity. Jak nám budou z Berlína diktovat náš státní rozpočet … strachy se celý klepu. Hlavně o ty naše národní zájmy, tradice a tu naši svébytnost.
25 z 27 zemí dokázalo svůj „strach“ z omezování národních zájmů potlačit a k dohodě přistoupí. Vypadá to, že jediná Česká republika má nějaké tajné informace o spiknutí, které má vést k totálnímu ovládnutí národních rozpočtů mocnáři z Paříže a Berlína. Doufám, že překročíme svůj stín. Přestaneme se schovávat za domnělé národní zájmy a zaujmeme jasné stanovisko k řešení dluhové situace v Evropě. Nejsem pro nekritické adorování EU, ani pro nepromyšlené kroky v rámci ekonomické integrace, ale nyní je třeba přestat mlžit a začít konat. Vyjádřit podporu tvorbě vyrovnaných rozpočtů. Můžeme si říkat co chceme, ale pokud se k paktu nepřipojíme, naše ochota a snaha pracovat s úsporným strukturálním rozpočtem bude vypadat značně nevěrohodně. A hlavně, zapomeňme na národní extremismus. EU nijak nezabíjí národní hodnoty, to už snad musel poznat každý. Já osobně se necítím o nic míň Čechem, než jsem byl před vstupem do EU a myslím, že nářky na ztrátu našeho národního povědomí jsou nesmírně pokrytecké. Víme, kam nás upřednostňovaní národa před vším ostatním v minulosti dovedlo …
