Tak jsme se, milé dámy, konečně dočkaly! Naše emancipace zvítězila! Konečně si někdo všimnul toho, že máme stejné nejenom povinnosti, ale i potřeby a práva jako naši mužští partneři či lépe řečeno naši věční oponenti. Orgasmem počínaje a platem v zaměstnání konče. Rovnoprávnost není jenom pouhé nabubřelé slovo! A kdo to pochopil a chce udělat nápravu? Budete se divit, milé dámy, ale po veškerých našich prosbách i výhrůžkách to není nikdo jiný, než samotní páni tvorstva.
Ano, jsou to MUŽI. Muži ve vysoké politice, protože ženu tam uvidíte jen sporadicky. Naše ženské myšlení ještě patrně nedospělo k tomu závažnému rozhodnutí chtít něco změnit v celé společnosti. My se většinou zatím plácáme ve své vlastní domácnosti a trváme na malicherných změnách v ní, ovšem k těmto změnám vždycky potřebujeme ony muže, které to zdržuje a někdy i obtěžuje. Zato pokud se týká změn celospolečenských, pak jsou jako ryba ve vodě. Je od nich žádána spousta odvahy a potažmo i času, kdežto my, ženy, se stále jaksi vymlouváme a vykrucujeme, že ten právě nemáme. A teď konečně to za nás vyřešili MUŽI! Smíme jásat a blahořečit jim. Takový nápad totiž je hoden zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Nebo se spíš blíží k panu Werichovi a jeho citátu: „Kde blb, tam nebezpečno?“ Ale abych začala konečně mluvit konkrétně, aby mne muži neosočovali, že tu cosi drmolím a nikdo neví co a o čem, takže - oč vlastně jde. Jacísi pánové coby zákonodárci vymysleli skvělou a rovnocennou ideu: ONI mají novou hospodu, MY budeme mít nový park, kde budeme venčit jejich psy a potomky. ONI budou mít novou posilovnu, NÁM se zařídí nová cukrárna, jen ať si hezky kyneme, hlavně že pánové tvorstva budou mrskat kdejakým svalem sotva jejich nos zavětří cizí dámský parfém. ONI budou mít v současné nemocnici zbudované Centrum proti stárnutí, MY si zatím můžeme lenošit na nově zrekonstruovaném gynekologicko-porodnickém oddělení. No není to skvělé a hlavně konečně spravedlivé řešení? Už to skoro vypadalo, že ta naše vláda je takříkajíc k ničemu – a hle! Ona se vytasí s návodem, jak spravedlivě rozdělovat peníze mezi ženské a mužské plémě. Jak je vidět, tak odliv mozků nás až tak příliš nezasáhl, jsme to ještě pořád my, čeští koumáci, kdož hýbeme dějinami… Alespoň těmi místními. Ovšem někteří kibicové stále reptají, ať se děje co se děje. Mezi námi děvčaty: Nechme je v klidu u novin, aspoň nám zbude volný čas i prostor na vytření podlahy!
