To, že divadelní představení Monology vagíny bude poněkud diskutabilní, se dalo očekávat. Přestože zarytí puritáni by si vstupenku jistě nekoupili.
S tím vědomím jsem také vstupovala 15. června do sálu blanenského Dělnického domu, vyzbrojená informacemi o hře. Napsala ji roku 1996 jistá Eve Enslerová, která také zpočátku hrála všechny role žen, ale postupně se ve třech rolích vystřídala zvučná jména zahraničních hereček. U nás tuto hru můžeme vidět v podání Anny Polívkové, Dagmar Bláhové a Michaely Sajlerové, případně stejně jako v Blansku může Polívkovou alternovat neméně charismatická Jitka Asterová. Dojem z poněkud intimního tématu byl zvláštní. Čekala jsem to, a přesto jsem byla zaskočená. Některé pasáže nepokrytě až necitelně odhalovaly citlivá a choulostivá místa ženy. Někdy jsme byli přímo jako diváci vtahováni do děje a vyzýváni ke spolupráci dle mého názoru nevhodné a nevkusné. Jiná místa mne ale i upřímně rozesmála, herecké výkony hlavně paní Dagmar Bláhové byly obdivuhodné. V několika zpovědích mne i mrazilo a měla jsem v očích slzy – to když se hovořilo o znásilňování ve válce a o tradicích ženské obřízky. Tento divadelní kus neměl přestávku. Netroufám si odhadnout, zda by se všichni diváci vrátili na svá místa v hledišti, kdyby přestávka byla. Možná bychom s ní všechno snáze rozdýchávali, minimálně alespoň velmi těžký a hustý vzduch v sále bez klimatizace. Osobně jsem si upřímně oddychla s koncem představení. Ovšem některé skandující řady jiných žen mne přesvědčovaly, že můj rozporuplný názor nesdílí stejně. A tak si myslím, že někde se stala chyba. Otázka zní – kde? V tématickém výběru? V obecenstvu? Nebo jen ve mně? Napíšou svůj názor i ostatní divačky, odváží se reagovat i diváci mužského rodu, kterých bylo na Monolozích pouze sporadické množství?
