Malá domů

Byla jednou jedna holčička. Měla blonďaté vlásky a chtěla se stát tou nejčestnější a nejspravedlivější. A to je málokdo.

Možná tak nějaký moudrý stařec na sklonku svého života může říct – nemám se za co stydět. Tedy může to říct pouze v případě, že nikdy nekradl, nepodváděl, nelhal.

Chybovat je lidské. Ale jen někteří z nás dokáží svoji chybu přede všemi přiznat. S tím souvisí samozřejmě i nést za ni zodpovědnost. A v tom tkví ona moudrost.

Naše holčička je hodně ambiciózní a má velké plány pro budoucnost, jenže… Za chyby se platí, a někdy je to cena poměrně hodně vysoká. Je načase udělat krok zpět. Malá musí napřed pochopit, proč nemůže být tou nej- nej- jako doposud, proč ji nemá nikdo rád a taky musí napřed sama poznat, zač je toho loket a jak jí vlastně dupou králíci. Teprve pak může jít dál.

Nedá se nic dělat. Malá domů prostě patří. Musí dospět a umět se opřít o svoje vlastní myšlenky, pocity a zkušenosti. Dokud se tohle nenaučí, nepatří do velkého světa.

Tatínku, zavolej si ji zpět. Tebe snad ještě poslechne. Dokud není pozdě.