Nevím, kdo tohle rčení vyřknul jako první a možná je to jenom pouhý uměle vytvořený aforismus pro zasmání nebo snad Murphyho zákon, ale již několikrát se mi potvrdila pravdivost těchto slov. Naposledy dnes.
Odjíždím na jednání, plné ruce papírů, tiskopisů a dalších nezbytných podkladů, k tomu samozřejmě kabelka a notebook, klíče od auta, klíče od bytu a tisíce dalších nezbytností, od kterých se odvíjí správný chod celého dne. No – odjíždím není správný slovesný čas, teprve se chystám odjet, tedy budu odjíždět. Napřed musím najít dálkové ovládání od auta na klíčích, odemknout, otevřít dveře a postupně opatrně na zadní sedadlo odkládat všechny věci, co držím v náručí. Je to zdlouhavý proces, který se ovšem nevyplácí ošidit, protože pak hledáte klíče tam, kde nikdy v životě nebyly, kabelka vám v první zátočině upadne v bezvědomí na zem a pokud jen ledabyle odložíte jogurt nebo smoothie, tak se Vám zaručeně vyklopí na potah.
Já už tohle dobře znám, takže byť v časovém presu, skládám věci do auta důkladně, když vtom si všimnu bílého lístku na zemi. Můj není, ale nemá tam co dělat, možná ho bude někdo hledat, a tak jak Ivánek s medvědí hlavou ohýbám svůj hřbet, abych lístek zvedla, přesvědčila se, že se jedná o bezcenný kus papíru, který vyhodím do popelnice, aby nehyzdil okolí našeho domu. Našlápnu si to k popelnicím, dva kroky, tři, čtyři – a už je mi jasné, že to byla chyba. Co myslíte? Seshora se na mě vykálel pták. Dokonce mám pocit, že se mi ještě významně chechtá.
Takže tak to je s těmi dobrými skutky. Jdu si skvrnu vyčistit, když to nepůjde, tak se rovnou převléknout, a přemýšlím nad pravdivostí rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Jestli by nebylo přesnější - Když se má co posrat, tak se to prostě posere.
