To, co jsem si nedávno přečetla, mi asi nedá dlouho spát. Ne, nebyl to žádný horor, kde se řezaly lidské části těla nebo vraždily malé děti. Bylo to snad ještě horší, pokud vezmeme v potaz, že ty pitomé horory vymýšlí mnohdy snad i duševně vyšinutí autoři. Chvíli jsem přemýšlela, co je za datum, a koukala jsem na novinový článek, kdy byl vydán. Ne, nebyl to aprílový žertík ani žádná agentura Wild Duck. Takže zírám a přemítám – jsem blázen, nejsem blázen?
Prý mají ženy nový trend – umělá miminka k nerozeznání od živých. Mají lidské vlásky, lepené řasy, certifikát pravosti či jakosti a tělíčko jim můžete mazat opravdovým miminkovským olejíčkem. Lepší (a dražší) typy mají v hrudníčku dokonce zabudovaný jakýsi strojek, díky kterému se zdá, že miminka dýchají. Akorát že nepláčou, nepapají, nekakají, neblinkají, nebolí je bříško, nejsou nemocné… Takže vlastně to jsou jen takové panenky, které si můžeme převlékat z oblečku do oblečku jak se nám zlíbí, a když na něho zrovna nebudeme mít čas nebo náladu, tak se nic nestane. Můžeme si je libovolně kupovat a zase prodávat, když se nám nelíbí. Některé ženy si pořizují hned několik takových miminek, kterým se odborně říká reborn panenky. Tedy znovuzrozené. Připadá mi to lehce vychýlené. Ba ne. Připadá mi těžce vychýlené, aby normální dospělá žena vozila v kočárku panenku. Ony to odůvodňují tím, že jim vlastní děti už takříkajíc vylétly z hnízda (no má-li jejich matka takhle přemrštěné ochranitelské a pečovatelské sklony, ani se jim nedivím), případně že mít svoje vlastní děti nemohou. Jistě, osud je někdy krutý, ale jakákoliv jiná možnost (pokud není na hranici zločinu) mi připadá schůdnější a logičtější, než si pořídit reborn panenku. Ani pro managerky a podnikatelky bojující s nedostatkem času přece tato hračka není řešením, jak uspokojit mateřské pudy a stát se plnohodnotnou ženou. V jednom případě bych viděla reborn panenku za spásu a přimlouvala bych se u zdravotních pojišťoven za jejich alespoň částečné hrazení: Když žena přijde o dítě a nevyrovná se s touto tragédií. Když se lidově řečeno zblázní. Znám takovou a je mi jí líto. Chodí na pravidelné dlouhé procházky, mluví sama se sebou, reaguje mnohdy i nepřiměřeně agresivně na reakce okolí. Tato paní by si jistě reborn panenku zasloužila. U zcela zdravých žen je to však úchylka. Možná je ale můj názor značně podjatý, protože za pár měsíců budeme mít doma miminka hned dvě. Dá-li Bůh, obě živá.
